Obecnou školu navštěvoval v nedalekém Trhanově. Protože byl nadaným žákem, pokračoval ve studiu na domažlickém gymnáziu. Dále jeho studentská cesta vedla na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde dosáhl titulu profesora.

Po studiích se stal středoškolským profesorem češtiny a latiny. Do života připravoval studenty na gymnáziích v Domažlicích, Pardubicích, Klatovech, Plzni a Jindřichově Hradci. Z jižních Čech se 1. září 1902 vrátil na gymnázium do Plzně, kde učil až do odchodu do penze 1. prosince 1926.

Jan František Hruška svůj zájem ve volných chvílích zcela soustředil na své rodné Chodsko. Doslova napsal:

„Snažím se zachránit obraz Chodska starodávného. Mnoho je sice ztraceno, ale mnoho ještě volá z dědictví starých Chodů po záchraně, rozptýleno jest po vsích pod Čerchovem v hlavách jednotlivců."

Úkol, který si Hruška vytkl, také vykonal. Vzniklo národopisné dílo, zachycující všechen život, kroj, nářečí, práci i dětské hry, stavby, písně i pohádky, lidovou moudrost i modlitby.

V jeho literárním odkazu nejvíce vynikají díla Mezi chodskými dřevorubci, Náši pod Čerchovem, Na hyjtě, Chodské bajky a Dialektický slovník chodský.

Jan František Hruška byl příkladně pracující člověk a jeho věhlas přesáhl hranice Chodska. Svědčí o tom hodnosti, jimiž ho vyznamenaly významné instituce. Jeho literární činnost ocenila členstvím Královská česká společnost nauk. Získal i čestné členství ve Filozofické jednotě. Karlova univerzita mu propůjčila nejvyšší vyznamenání – Čestný doktorát filozofie. Papež Pius XI. pasoval profesora Hrušku na rytíře Řádu svatého Řehoře Velikého. Byl jmenován čestným občanem města Domažlic. Ve své rodné obci se Hruška těšil takové vážnosti, že mu byla 11. července 1937 na rodném domku odhalena pamětní deska. Celé slavnosti k odhalení desky se profesor Hruška účastnil.

Desku zhotovil akademický sochař Alois Langerberger a vedle Hruškova portrétu je na ní nápis:

„ZDE SE NARODIL 6. 6. 1865 A SVÝMI KOŘENY TKVÍ CHODSKÝ BÁSNÍK A NÁRODOPISEC PROF. PHIL. DR. JAN FR. HRUŠKA."
Krátce po odhalení pamětní desky, 17. října 1937, Jan František Hruška umírá ve svém bytě v Plzni na následky mozkové mrtvice, která ho postihla předešlého dne. Po smutečním obřadu v Plzni si pro zesnulého přijeli Chodové v krojích a s praporem ho doprovodili na trhanovský hřbitov, kde odpočívá v prostém hrobě, na němž je podle jeho přání nápis vyjadřující jeho celoživotní pokoru – DĚLNÍK BOŽÍ.

Z poslední vůle J. F. Hrušky:
…vzpomínám na svůj rodný kraj a lid pod Čerchovem a prosím svých krajanů, aby pro své vlastní dobro obnovovali ve svých rodinách poctivé staré mravy chodské, zejména živou víru, přičinlivost, spořivost, střídmost a prostotu. Mezi sebou pak sousedskou vzájemnost a lásku. Svým studentům odkazuji lásku ku práci a mravnosti a víru v ideály.

Poukažme ještě na jeden jeho veliký odkaz své rodné obci. Je jím zásluha o výstavbu Dřevorubecké kaple sv. Prokopa.

Jan Riederer, Spolek na ochranu památek v Peci pod Čerchovem