Se šesťáky se zapojila do projektu Nickyho rodina, jejich výtvarné práce tak díky tomuto projektu poputují až k rukám Mileny Grenfell – Baines, která byla jedním z mnoha dětí zachráněných Nicholasem Wintonem během druhé světové války.

Proč zrovna projekt Nickyho rodina?

Projekt vychází ze dvou úspěšných filmů, kterými jsou Nicholas Winton – Síla lidskosti a pak snímek Nickyho rodina. Tyto celorepublikové výchovně-vzdělávací projekty má na starosti pan Zdeněk Tulis, který se s panem Wintonem setkal osobně, a školy mají možnost si jej pozvat a uspořádat pro školu celý program. Je fajn, když se škola zúčastní. Podle mého názoru má tento projekt mnohem hlubší smysl, než se na první pohled zdá. Nejde totiž jen o přednášku, cílem je udržet myšlenku, předávat ji. Jeden z důvodů a smyslů pochopení je podat si pomocnou ruku. Popřemýšlet nad nesmyslností důvodů, které způsobily válku nebo způsobují spory a nesnášenlivost, neschopnost žít vedle sebe s různými názory. Důležité je šíření skutečnosti, že ,,Všechno se dá v životě uskutečnit, když to není vysloveně nemožné, když na to člověk zaměří svou mysl, a když je rozhodnutý, že to udělá…“ Je to citát Nicholase Wintona. Cílem projektů je tak podpořit dobrou vůli a aby člověk dělal něco i pro druhé.

Jak vypadalo zapojení se do projektu Nickyho rodina?

 Milena Grenfell - Baines slaví v listopadu 90. narozeniny a je to paní, kterou jako dítě Nicholas Winton zachránil. My jako škola jsme pro ni udělali dárek. V rámci českého jazyka se ve formě slohových prací napsala sdělení a povídání, co dobrého děti dělají. Jde i o to, aby si děti uvědomily hlubší smysl celé věci, svého ,,dobrého počinu“.

Z výtvarné výchovy jsme měli zadání vytvořit obrázky a popřemýšlet nad tím, jakým způsobem výtvarně zachytit význam situace. Ve třídě, v níž jsme se do toho pustili, o Nicholasovi Wintonovi a celém příběhu věděly zhruba dvě děti. Pustili jsme jim dokument, ale nechtěla jsem, aby docházelo k překreslování scén. Dokument jim něco ukázal, s něčím je seznámil a přirozenou tendencí je namalovat to, co vidí probíhat. Snažili jsme se děti vést k významu situace, aby vznikly i obrázky s hlubší symbolikou a ne jen převyprávění filmu. Sestavili jsme si významovou osu, napsali jsme jednotlivé významy, co si z toho příběhu mohu vzít, co víc se za tím skrývá, že to není jen publikum lidí, moderátor, předání květin, gratulace a další. Děti přinášely jednotlivé návrhy a prošli jsme od jednoho k druhému. Zaměřili jsme se na návrhy s hlubším smyslem, které lze rozpracovat dál. Našli jsme významy a symboly blížící se k zachování a kontinuitě života, například význam slunce.

Když chcete s dětmi zpracovat takové téma, musíte se jim přiblížit. Jsou obrázky a věci, které rády kreslí, zpodobňují, nejen v souvislosti s tímto programem. Některé motivy rády opakují, protože jejich význam jim dělá dobře. Těší je. Důležité je najít takový kontext, aby tyto významy a motivy nemusely opouštět, ale zároveň jimi vyjádřily to, co je třeba.

V Horšovském Týně a ve Kdyni ocenili dobrovolné dárce krve.
FOTO: Dárci krve patří na titulní strany

Šlo o kolektivní práci?

Každý z žáků měl jiný počet návrhů. Zpracovali jsme pět až sedm skupinových prací s tím, že děti rozkreslily své nápady, popřípadě je vzájemně propojily.

Jaké motivy se objevovaly nejčastěji?

Díky významové ose s několika body měly děti za úkol vyjádřit smysl pojmů, jakými byly láska, soucit, svoboda, pochopení, tolerance a další. Tímto způsobem jsme se snažili přejít ke zpodobnění a jejich symbolice. Postupně jsme se propracovávali. Jeden žák přišel se symbolem oka, že to je průhled někam dál, oko – pohled do duše, přímo do člověka. A tam jsme našli svobodu, která je přirozená v člověku. Symbol ptáka jako takového ji ztělesňoval přímo uprostřed v kontrastu bílá na černé, obklopená barevnou duhovkou. Od černé osvobozená bílá holubice v kruhu barev znázorňující ,,barvy života“ - pestrost, radostnost.

Jiná žákyně přišla se symbolem rukou, v čemž byla patrná honorace, oslava, předávání dárku. Šli jsme ale dál, že symbol ruky už znamená i předání něčeho jiného, co odkazuje na vstřícnost, laskavost, něhu…symbol dlaně, která nebolí, ale dává nebo pomáhá a že z jejího středu vychází povzbuzující gesto.

Pak se objevovaly v návrzích květiny. Když květina roste, tak to znamená, že se jí daří. Když se pak daří i člověku, lze říct, že to uvnitř nás kvete. Takže jsme si potřebovali uvědomit, díky čemu to je. A že je to v nás a že na to můžeme zaměřit svou mysl, jak říkal pan Winton, a ,,pěstovat to a zalévat“. A to tím, že máme rádi. Je to cit a láska.

Po stránce výtvarné formy byl pro nás důležitý symbol a význam přechodu ze tmy do světla - co nás vlastně obklopuje a co nás vede tak, abychom směřovali k tomu, co nás, jak se říká rozzáří, a necítíme se tzv. ve tmě. Tento přechod jsme vyjádřili stínováním a přechodem z tmavých ploch do světlých a symbolem ruky, která se pozvedá ze ,,tmy“ se symbolem semínka rostoucího citu.

Práce vašich žáků se dostanou až k rukám Mileny Grenfell – Baines, díky panu Tulisovi.

Ano, 9. listopadu bude předávat paní Mileně obrázky a přání k oslavě jejích 90. narozenin.