Když na výlet, tak do Chodské metropole, jak se také říká Domažlicím, když do Domažlic, tak na náměstí projít podloubím a když na náměstí, tak na šikmou věž (je nakloněná o 59 cm!) arciděkanského kostela Narození Panny Marie.

Před výstupem nahoru si každý návštěvník zaplatí vstupné a přitom většinou netuší, že vstupenku mu prodal – domažlický ponocný!

Romanu Holubovi bylo právě 39 let. Na otázku, jak dlouho už dělá ponocného, se lehce zděsí: „Ježkovy oči, to jsme mě dostál, já už nevím, možná deset, dvanáct let… nikdy jsem si to nepsal.“

Na dlouhé přemýšlení není moc času, podívat se na Domažlice shora přichází paní a její dvě vnučky, vybírají si pohlednice do sbírky, další dvě rodiny jsou z Kolína a dovolenou tráví v Zavlekově u Hnačáku, počasí akorát, tak jsme přijeli okouknout Domažlice, hlásí muž kolem padesátky a vzápětí už je slyšet jenom vrzání dřevěných schodů.

Iniciativa zřídit v Domažlicích ponocného vznikla v kulturním středisku.

„Já jsem do tří let vyrůstal nedaleko, v Bořicích… a pak jsme bydleli tady, ve Spálené ulici, pod domažlickou věží. Takže ponocnýho jsem slýchával dnes a denně… a jednou před lety jsem si povídal s panem Antošem, že by si mi líbilo, kdyby zase chodil po náměstí v Domažlicích ponocný… a tak jsem začal.“

Patrně od 14. století sloužil na věži ještě před ponocným takzvaný pověžný. Měl za povinnost zvonit na zvony při církevních obřadech, ale také hlídat město před nebezpečím ohně, vpádu cizích vojsk a v případě velké vody. Z které strany je město ohroženo, šlo poznat podle praporu vystrčeného z věže tím směrem. Mezi jeho práci také patřilo oznamovat zpěvem hodinu, která právě odbyla.

Funkce ponocného byla před staletími zřízena krátce po pověžném a jeho vybavením byl kabát, čepice, halapartna, trouba, lucerna. A právě toto vybavení visí v malé komůrce za dveřmi paty věže.

„Jsou to věci, které ponocný mít musí, bez toho to nejde,“ říká Holub.

Ponocný obcházel v noci město a dbal na pořádek a klid a trouba neboli roh mu sloužil k burcování občanů při nebezpečí. Bydlel přímo na věži.

Zřejmě poslední, kdo bydlel ve světnici nad ochozem, byl v 50. letech Martin Zdanovec s manželkou. „Modlitbu zpívali tím způsobem, že vždycky v devět hodin jeden sešel dolů a odpovídali si navzájem. V dnešní době jsem já dole a nahoře se spustí magnetofonová nahrávka a já odpovídám,“ vypráví současný ponocný v přestávkách mezi prodáváním lístků na věž.

„Tu provozuje domažlická farnost od dubna do konce září denně od devíti do dvanácti a pak od třinácti do sedmnácti hodin. V neděli jen odpoledne,“ objasňuje provoz. Vstupné činí pro dospělého 30 Kč, pro děti od pěti let polovic.

„Pochůzky jako ponocný, pochopitelně oblečený v historickém kabátě, chodím v turistické sezóně v pátek a v sobotu ve 21 a 22 hodin. Jdu zdola od fary ke věži, tady pochůzka končí. Opakuju to třikrát a na závěr zatroubím. Potom si děti sfouknou lucernu, anebo nějaká svobodná dívče. Třeba. Traduje se, když svobodná dívče sfoukne lucernu, tak se do roka a do dne vdá. Což se nedávno opravdu stalo!“

Když tohle sdělení považuji za marketinkový tah na přilákání turistů, oponuje mi. „Zeptejte se vašeho šéfa v redakci. Stalo se to právě jemu!“

Roman Holub dělá kromě ponocného a pověžného také kostelníka a pracovníka v sociálních službách.

„Kostelníka dělám nejen v arciděkanském kostele, ale taky v kostele U všech svatých anebo na Vavřinečku… práce kostelníka je velice rozmanitá, příprava na mše, výzdoba, úklid… je toho dost.“

Turistický tahák ve formě ponocného zkoušeli v různých městech, ale ponocní prostě nejsou. Třeba ve Znojmě, vyhlásili výběrové řízení, přihlásil se pouze jeden…

„Ponocný k městu patří, mně by chybělo, kdybych někdy nešel…“ uzavírá Holub své vyprávění a těší se na Chodské slavnosti, kdy kolem něho vypukne davové šílenství. Foťáky, kamery… když člověk vidí ty lidi, jejich údiv a hlavně ty nadšené dětské oči… dělám to rád, říká na úplný závěr a vrací se zpátky do své kukaně. Přicházejí další zájemci o pohled na Domažlice z ptačí perspektivy.

Ponocný o Chodských slavnostech

Sobota 15. 8. – 20, 21, 22, 23, 24 hod.
Neděle 16. 8. – 20, 21 hod.