Pak, v dlouhé řadě poválečných let, jsem měl několikrát možnost si ten mimořádný zážitek zopakovat. Asi poprvé při zastávce v Hostouni s otcem roku 1949, kdy jsme na jeho mohutné Jawě pětistovce s kardanovým hřídelem navštívili významná archeologická naleziště v blízkých Mirkovicích a Mělnici.

Tehdy jsem samozřejmě ještě vůbec netušil, že půvabná a historická Hostouň se na jaře v roce 2006 stane mým posledním životním zastavením! A tak jsem se stal dlouhodobě pravidelným a vděčným konzumentem skvělého hostouňského pečiva…

Byl to také zřejmě můj otec, který mě upozornil na cenný seriál německých odborných článků bělského významného rodáka, učitele historika Karlmanna Pöhnla (1878 1959) asi z roku 1935, věnovaných bělským řemeslnickým cechům, ale „zabíhajících“ i do okolních městeček (Poběžovic, Hostouně, Stráže…) Tam konstatoval, že Hostouň byla výrazně pekařským městem už v polovině XVII. století (!) Například mniši v nedalekém pivoňském klášteře si nechali dvakrát za měsíc vozit z Hostouně pekařské výrobky i když v klášteře měli vlastní dobrou pekárnu! V Hostouni se odedávna pekly také mešní hostie. Zboží Hostouňští občas vozívali i na zámek v Horšovském Týně.

Toto Pöhnlovo tvrzení jsem si už do značné míry ověřil vlastním studiem hostouňské historie, v poslední době hlavně dobře dochovaných místních matrik, počínajících v letech 1654 55.

Velmi pozoruhodný pramen k dějinám hostouňských cechů a řemeslníků, je celozemská „Berní rula“ z let 1653-54, tedy dobře ověřitelná dochovanými matrikami. Tehdy působili v Hostouni čtyři samotní pekaři: Niklas (Mikoláš) Hansovic, v matrice psán i „Honsovic“, Hans Hutter, Georg Popp a Peter Renner. Dá se předpokládat, že měli i řádku učňů. Zmíněný historik K. Pöhnl správně podotýká, že hostouňští pekaři užívali zcela osobitý způsob výroby pečiva, především míšením mouky, i průběhu kvašení a pečení.

Pro srovnání pekařského významu Hostouně už v XVII. století chci zdůraznit, že ve značně větších Poběžovicích byl v roce 1654 pekař pouze jeden (Ulrich Höpfner) a v Bělé dokonce vůbec žádný! Ta byla tehdy ovšem jen velkou vesnicí s panskou tvrzí Lamingenů. Průběhem dalšího podrobného studia hostouňských i okolních, zejména prastarých svatokřížských matrik, bych si přál najít další významné prameny pro lepší poznání místních řemesel; tedy i „pekařiny“!

Našim milým a šikovným hostouňským pekařům dnes každopádně přeji především zaslouženou radost z dobré, poctivé práce, a ovšem též stále chvalné úspěchy jejich výrobků!

Čtenář reportér

Jan Prokop Holý