Nejznámější a nejpopisovanější folklorní oděv zachycují obrazy, kresby, sochy i plastiky v Galerii bratří Špillarů v Domažlicích.

„Výtvarná díla pochází pouze z našich sbírek. Kromě Jaroslava Špillara zde najdete i práci Václava Malého, Josefa Strnada či velmi vzácný exemplář od Mikoláše Aleše,“ zmínila ředitelka galerie Slávka Štrbová na netradičně pojaté vernisáži, která se konala v parku pod širým nebem v těsné blízkosti galerie.

Alšova kresba zachycuje muže v chodském kroji. „Ani jsme netušili, že ji máme. Objevili jsme ji až při stěhování galerie do současných prostor, kdy nám rukama prošel obraz po obraze,“ zmínil ředitel Muzea Chodska Josef Nejdl, který jako ostatní jeho kolegové zahajoval výstavu v chodském kroji.

Zmínil ale i další perličku, a to nejstarší obraz zachycující chodské kroje. Pochází z roku 1836. „Vznikl na základě korunovace Ferdinanda I. v Praze. K této příležitosti tam byli vypraveny okrojované družiny a průvody z celé země. Průvod měl symbolizovat chodskou svatbu,“ pokračoval Nejdl s tím, že po návratu tohoto průvodu vypukla v Domažlicích silná epidemie cholery, čímž narazil i na současnou dobu a situaci. S ní ovšem souvisí i okolnosti vzniku výstavy.

Původně se v prostorách galerie mělo vystavovat sklo z Frauenau. Slávka Štrbová se svými kolegyněmi ale přišly s nápadem na výstavu s regionálním podtextem. Vše vypovídá nejen o Domažlicku a návštěvníkům se tak může ukázat tento kraj i díky tomu, že mnoho lidí bude trávit dovolenou právě cestováním po Čechách. Výstava navíc nabízí srovnání od historie až po současnost, což na krojích představily i vystrojené zaměstnankyně muzea a galerie.

Vernisáž se nesla v letním a chodském duchu. Hrou na dudy a zpěvem ji doplnil Jiří Kupilík, uvnitř nechyběly chodské koláče a i mezi návštěvníky se objevily okrojované dámy. Ty mimo jiné na svém oděvu dokazovaly, jak se kroj měnil a vyvíjel. K vidění tak byl kroj postřekovský s jednoduchými rukávky, který je na nošení velmi pohodlný. Sláva Štrbová oblékla velký kroj, ovšem namísto rukávců měla kabátek, a velmi slavnostní kroj s velkými rukávci předvedla její kolegyně.

„Variant je zkrátka celá řada. Je to oděv, v němž se ženy chtěly líbit, odlišovaly se a každá švadlena měla svůj rukopis. Kroje byly pestré, jejich pestrost, zdobnost byly přirozeným vkusem zdejších obyvatel a toho, co se jim líbilo, aniž by měli výtvarné vzdělání. Zároveň jsou kroje i ukázka dovednosti,“ doplnil Nejdl, který o krojích na slavnostním zahájení výstavy promluvil z pohledu etnografa.

Výstava K muzice i na pole bude návštěvníkům k dispozici po celé léto.