V příjemném prostředí zelených hvozdů, v údolí pod nejvyšší horou Českého lesa mají v současné době možnost trávit letní prázdniny desítky dětí nejen z Domažlicka.

„Máme tady 68 dětí a 14 dospělých. Jezdím sem na kontroly a dělám také pro kuchyni účetnictví," vysvětlila Deníku Jana Hořeňovská, ředitelka OS ČČK Domažlice.

Vzápětí nám předala vzkaz od malého táborníka.

„Lukáš Buršík mi přinesl tenhle papír a kladl mi na srdce, až přijedou novináři, abych jim předala tenhle jeho dopis: ´Milí novináři! Jsme tábor Rudlofova Pila. Tento tábor je úspěšný už od roku 1963 a je úspěšný dodnes. Celkem je tu kolem 70 dětí a 14 dospělých´," přečetla nám Lukášův vzkaz Hořeňovská a poukázala na hezky namalovaný obrázek tábora.

„Je tu letos více kluků – 45, a 23 děvčat. Jsme tady spokojení, jen by mohlo být víc vody. Je dlouho sucho, a i když jsme zvyklí s ní šetřit, už jsme poznali, že jí je méně," říká hlavní vedoucí Voďous, vlastním jménem Jindřich Vodička, který už by měl mít přidělené inventární číslo, neboť na Rudolfku jezdí Plzeňan od roku 1964 – zprvu jako táborník, později jako vedoucí.

Do tábora už museli dokonce přivolat hasiče kvůli vosímu hnízdu na jedné z chat. „Jsme první běh, takže tu vosy měly do našeho příjezdu klid. Protože bylo hezké počasí, létaly odtud za potravou daleko, ale museli jsme je nechat zlikvidovat, protože pokud by se počasí zhoršilo, mohly by nás v táboře obtěžovat," přidal perličku z pobytu hl. vedoucí.

Je možné, že hlavního vedoucího to v táboře na Rudolfce ještě stále baví? Co nejvíc?

„Samozřejmě, je tady nádherně! Když vám řeknu pravdu, nejvíc mne baví, pokud děti o mně neví, vyběhnou z jídelny, poskočí si a já vidím, že neřeší žádné problémy a jsou tu spokojené," říká Voďous.

Děti se na Rudolfce rozhodně nenudí, neboť táborový program pro ně připravil Vokoun (Richard Přibyl), jenž je na Rudolfce také jako doma. Do tábora jezdil z Prahy od svých osmi let a přezdívku dostal právě na Rudolfce podle zabarvení svých očí. Voďous o něm říká, že je jeho pravá ruka. Je těžké sestavit program pro tábor, kam řada dětí jezdí opakovaně?

„Vždy se snažím děti zabavit od rána do večera. Program, jehož součástí je i rehabilitační cvičení, musí být pestrý. Děti jsou rozdělené do oddílů, pak i smíšených družstev, v nichž jsou zastoupeni ti mladší i starší, aby mezi sebou mohli soutěžit v celotáborové hře. Mohou se věnovat různým sportům a další pestré činnosti. Každou chvilku během dne mají co dělat, což je ohromně důležité. Nikdo se tady nenudí, nejsou úrazy a děti nezlobí. Večer ´padnou´ a v deset hodin spí," prozradil Vokoun.

Některé osvědčené aktivity zachovává v programu pro příští tábor, jiné obměňuje.

„Zpětná vazba, hlavně upřímnost dětí, je úžasná. Na to, co pro ně připravíme, je jasná odezva, je vidět, že je to baví, smějí se a akceptují program tábora," podotýká Vokoun s tím, že v práci vede kolektiv dospělých a o prázdninách jezdí mezi děti na Rudolfku relaxovat: „Jezdím si vyčistit hlavu, protože v dospěláckém životě je spousta intrik a her, zatímco tady v táboře je vše přirozené."

Během naší návštěvy část táborníků hrála florbal, další děti volejbal, jiné chodily po laně nataženém v lese mezi stromy. Na vstup do tábora dohlížela hlídka, jíž neunikl žádný příchozí.

Výhodou tohoto prázdninového tábora na Rudolfce je také to, že rodiče dětí mají možnost pravidelně sledovat, co jejich potomci tropí a zda jim nic nechybí.

„Mám tam dceru a na webu tábora sleduji on-line zprávy. Takhle dokonalé to neměli na žádném táboře, kde dosud Verunka byla," pochvaluje si Michaela Zelenková.