Po malé technické závadě hasičského autobusu, který nemohl jet dále, jsme museli absolvovat pěšky nekonečně dlouhý kopec (cca. 3 km), kterému jsme se chtěli původně vyhnout.

Naše první zastávka byla v zaniklé vsi Václav, kde jsme si dali svačinu a při poslouchání historie jsme načerpali síly na další cestu, která nás zavedla do zaniklé osady Bügellohe na německé straně. Prohlédli jsme si poslední stojící stavení, který vzhledem k mlze, dešti a svému osudu působil velice pochmurně.

Náš další cíl byl nejvyšší bod Ebene (894 m.n.m.),kde byla na počátku 80. let postavena rozhledna Böhmerwaldturm, i proto, aby se rodáci z bývalých Sudet mohli dívat do kdysi rodného kraje, do Čech. Rozhledna je dobře udržovaná, stále otevřená a stojí na skutečně příhodném místě s velkým rozhledem.

Pokračovali jsme dále po červené turistické značce, kolem zříceniny hradu Reichenstein, který byl založený koncem 11. století a ve své době ovládal celé okolí. Na skalnatém návrší dnes stojí již jen zbytek nevelké válcové věže.

Příjemnou lesní cestou jsme došli až do obce Stadlern, blízko bavorsko-české hranice v krajině Schönsee, kde se nachází markantní skalní útvar z cordierit- sillimanit-ruly. Četné bloky, které se zde nachází, jsou svědky procesů dlouhodobé eroze v době pleistocén.

Na tomto překrásném místě jsme měli hodinovou přestávku, opekli buřty a společně si užívali nedělní odpoledne. Po vydatné svačině jsme vyrazili na cestu zpět přes obec Stadlern a Schwarzach (Švarcava) a po překročení státní hranice už jsme mířili do obce Rybník, kde jsme náš společný výlet zakončili při posezení v milém prostředí Rekreačního střediska Rybník. Domů do Poběžovic nás odvezl již opravený hasičský autobus.

Chtěla bych poděkovat paní Janě Kochové, která nám celou cestu vyprávěla o historii míst a spolehlivě nás dovedla tam i zpět, panu Motyčkovi za odvoz, paní Romaně Adamcové a Jiřímu Lichému, kteří nám do Stadlernu dovezli dříví a klacky na opékání a v neposlední řadě všem účastníkům, kteří byli skvělí a celý 14 km dlouhý pochod úspěšně zvládli.

Autor: Dominika Adamcová