Málokteré město velikosti Poběžovic se může pochlubit tím, že ho navštívili v jeden den čtyři velvyslanci, jak se stalo 22. září v Poběžovicích.

Důvodem návštěvy těchto vedoucích zahraničních misí v České republice byla poběžovická škola, jíž se podařilo v praxi uskutečnit inkluzi, tedy začleňování žáků. Vzácné návštěvě se nejprve dostalo uvítání v obřadní síni radnice, kde k nim promluvil starosta města.

„Je skvělé, že podstatu inkluzivního vzdělávání v Poběžovicích převzala i mateřská škola. Město Poběžovice spolu s ostatními obcemi v okolí se snaží o projekty směrované do sociální oblasti tak, aby mohly pomoci lidem ze sociálně znevýhodněného prostředí," uvedl mimo jiné starosta Hynek Říha předtím, než seznámil čtveřici velvyslanců severských zemí s městem, v jehož čele stojí. Dostalo se jim též jeho ujištění, že cílem do budoucnosti je nejen podporovat vzdělávání, ale pochopitelně i vzhled města.

Poté se čtveřice hostů podepsala do pamětní knihy. Jako první do ní vepsala svůj podpis Její Eminence Siri Ellen Sletner z Norska, po ní totéž učinili velvyslankyně Švédska J. E. Annika Jagander, J. E. Helena Tuuri z Finska a jako poslední pak J. E. Christian Hoppe z Dánska.

Zdroj: Youtube

V obřadní síni pak Poběžovičtí předali návštěvě drobné dárky, z toho jeden velice originální. Byla jím nikdy nevadnoucí, do bílého saténu zabalená černá růže.

„V taštičce jsou informace o Poběžovicích, pak jsou tam výrobky lidí, kteří pracují v sociálně terapeutické dílně. Vím, že především dámám se sluší věnovat květinu. Omlouvám se, že dnes to nebude ta voňavá, nýbrž růže od kováře s poběžovickými kořeny," upozornil starosta, který posléze převzal drobné pozornosti od hostů.

Z radnice se návštěva spolu se starostou Říhou, ředitelem školy Vladimírem Foistem a jeho dvěma zástupci Marií Pittnerovou a Petrem Lehnerem přesunula do míst, kvůli kterým velvyslanci přijeli – za dětmi do základní školy.

Po otevření prvních dveří se školní budovou linuly tóny uvítacích písní školního pěveckého sboru.

„Právě se vám představil soubor Červánek, který je složen z žáků naší školy. Nejsou to žádní zpěváci specialisté, jsou to běžné děti z našeho regionu a pod vedením naší skvělé muzikantky, kolegyně Jitky Svobodové, zpívají takto krásné písně a myslím si, že patří k tomu nejšťastnějšímu, co tahle budova kdy slyšela," prohlásil ředitel Foist.

Posléze na čtveřici hostů čekalo přátelské posezení doplněné o občerstvení a promítání dvou krátkých filmů.

„Vidím, že vy všichni seveřané táhnete za jeden provaz, vaše krásná návštěva je toho důkazem. To, jakým způsobem dokážete spolupracovat a jak spolupracují vaši pedagogové ve školách, je obdivuhodné," ocenil před promítáním ředitel.

Po promítnutí žáky pořízeného a navíc anglicky namluveného filmů o regionu i o památkách a zajímavostech Českého lesa dodal, že uvedený film měl premiéru.

Zdroj: Youtube

Zajímalo nás, co říká návštěva na vše, co měla možnost dosud vidět? Zda nelitují času a zda jim návštěva něco přinesla.

„Naopak, je to pro nás nesmírně užitečná návštěva. vyjet z Prahy a vidět něco jiného, je pro nás velmi přínosné," prohlásil velvyslanec J. E. Christian Hoppe.

„Velmi si ceníme práce, kterou tady pan ředitel a celá škola dělají," zněla odpověď jeho kolegyně J. E. Heleny Tuuri.

„Za nás všechny mohu říci, že se dost často potkáváme na různých jednáních s představiteli vašeho státu. Jsem tady v České republice čtyři roky a pamatuji si řadu jednání, kde se hovořilo o tom, že zde segregace trvá už dlouho a změny tohoto stavu jsou velice pomalé a obtížné. Říkalo se, že největší odpor je na straně učitelů, ale je to dobrá výmluva státu jak to hodit na učitele. Zjistila jsem však, že není jednoduché získat mezi učiteli někoho, kdo má správný postoj k inkluzi. Získala jsem tady detailnější pohled na problematiku. Téma inkluzivního vzdělávání je velmi důležité a spolu s ním i to, pokud je můžeme vidět na vlastní oči a přesvědčit se, že je to i v České republice možné," nechala se slyšet J. E. Annika Jagander.

Na závěr nás zajímalo přání čtveřice návštěvníků určené pro poběžovickou základku v oblasti inkluzivního vzdělávání.

„Myslím si, že nejlepším výsledkem pro tuto školu by bylo, pokud by odtud žáci odcházeli s tím, že budou šířit svoji zkušenost, mluvit o tom, čím si ve škole prošli, čeho dosáhli, jak se vše podařilo a že to je možné," ujala se slova a vyjádřila přání J. E. Siri Sletner. Její přání pokýváním stvrdili její kolegové.