Ervín Ježek po sobě totiž nezanechal žádné zákonné dědice ani platnou závěť. Jeho pozůstalost v hodnotě přesahující 10 milionů korun, obsahuje kromě nemovitého majetku, finanční hotovosti v zahraničí i 2 800 kusů grafik, grafických listů, olejů, pastelů, akvarelů a kreseb. Ty teď získal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) v Domažlicích.

„V prvé řadě bylo nutné zajistit vyklizení domu. Následoval přesun uměleckého fondu do příznivějších podmínek pro skladování i úschovu,“ uvedla za ÚZSVM referentka vztahů k veřejnosti Michaela Tesařová s tím, že byl proveden odborný soupis rozsáhlé umělecké sbírky a dalších cenných movitých věcí soudním znalcem. Přesunem fondu a další náročnou odbornou péčí se podařilo zachránit jednu z nejvýznamnějších soukromých sbírek české grafiky v republice.

Švabinský, Bouda nebo Rembrandt

Sbírka profesora Ervína Ježka je velmi cenná. Obsahuje díla nejvýznamnějších autorů české grafiky – Maxe Švabinského, Bohumíra Jaroňka, Cyrila Boudy, Ludmily Jiřincové, T. F. Šimona, Vincenc Beneše, Bohuslav Reyneka a dalších. Doplňují ji i kvalitní přetisky evropských a světových autorů, například Rembrandta. Nedílnou součástí sbírky jsou i práce regionálních výtvarníků Jana Paroubka, Františka Michla, Karla Kuneše, jejichž jména garantují velmi vysokou úroveň a kvalitu prací. Ervín Ježek ale vedle výuky deskriptivní geometrie a výtvarné výchovy sám tvořil, a to od 50. let až téměř do své smrti.

„Pokud o majetek neprojeví zájem žádná státní instituce, bude nabídnut veřejnosti,“ doplnila Tesařová.

Ervín Ježek byl originální osobnost širokého rozhledu i zájmu a s obdivem o něm krátce po jeho smrti hovořila v nekrologu jeho pedagogická kolegyně a bývalá studentka Alena Poulová, která na domažlickém gymnáziu rovněž vyučuje výtvarnou výchovu.

„Pan profesor Ježek se stal mým rádcem a téměř každodenním společníkem. Vzpomínám na naše debaty o výtvarném umění. Miloval české malíře Ladu, Trnku, Tichého, Čapka, Jiřincovou, Boudu, ale i francouzské impresionisty, Gogha… Byl velký znalec tvorby regionálních výtvarníků, obdivoval Špillary, Jana Paroubka, Františka Michla. Pan profesor mě naučil dívat se na obrazy a nacházet v nich to, co je dělá jedinečnými. Dokázal vidět krásu tam, kde ostatní viděli jen kus dřeva nebo opadanou omítku. Vzpomínám na výtvarné exkurze se studenty, kterých se pan Ježek rád zúčastňoval a kde často sehrával roli průvodce,“ vzpomínala Poulová v nekrologu v roce 2016.