Dýmající pecička na louce v Peci byla ve čtvrtek zajímavým lákadlem letošních Dřevorubeckých slavností v Peci. Vedení obce pozvalo Jiřího Kaderu, který předvedl, jak se v historii jednoduchým způsobem tavila železná ruda, aby z ní bylo možné získat železo.

„V osm hodin ráno jsem začal intenzivně topit v peci, rozdělal jsem tam oheň se dřevem," říká Jiří Kadera s tím, že od poslední návštěvy Deníku dodělal pec a každý den ji roztopil, aby se vysoušela. Přes noc byla zakrytá kvůli dešti.

„Dřevo jsem nechal vyhořet, pak jsem k peci dal dvířka s dyšnou a nasypal shora celou pec dřevěným uhlím. Po dřevu tam zůstaly žhavé oharky, vše jsem nechal asi hodinu a půl hořet, přičemž občas jsem použil měch a foukal do pece vzduch," popisuje postup Kadera.

První vsázku rudy dával do pece pět minut před půl jedenáctou.

„Vsázka je půl kila rudy – přesně odváženo. Každá další vsázka šla do pece po dvaceti minutách, mezitím se přikládá dřevěné uhlí," vysvětluje s tím, že pec musí být neustále plná.

Pec spolkla sedm a půl kilogramu rudy a 18 kilogramů dřevěného uhlí.

„Těžko říci, kolik získáme železa. Vždyť to byla víceméně sázka do loterie. Hodně záleží na počasí, například na tlaku vzduchu. Pokud nevytáhneme žádnou železnou houbu, která dostala název podle svého tvaru připomínajícímu jistý druh hub – ale jen strusku, je jasné, že železo se nikam neztratí. Struska se nadrtí a bude se používat místo rudy při dalších tavbách," zmiňuje možnou eventualitu Kadera.

Okamžik pravdy nastal krátce po 16. hodině. Od pece zmizela dvířka a naskytl se pohled do žhavých útrob. V celé kráse se objevil obličej dřevorubce, z jehož úst sálalo velké horko.

„Tavbu jsme se rozhodli předvést v historickém kontextu – nevymýšlet nic nového, ale předvést ji v replice pece, jakou požívali staří Slované od 9. do 12. století," vysvětlil Kadera lidem, kteří se v hojném počtu shromáždili u pícky. Pak se chopil železné tyče a z útrob pece vyhrnoval její obsah: „Něco tam je!"

Během několika minut se na denní světlo dostala nevzhledná spečená hmota, za níž by málokdo tušil železo. Kadera si jako pomocníka vybral starostu Jana Riederera, který s pomocí palice zbavil na dřevěném špalku, kde Kadera držel spečenec v kleštích, vytavené železo strusky. „Tím pádem považuji dnešní tavbu za ukončenou," prohlásil Kadera a zároveň upozornil přihlížející na vysokou teplotu všech z pece vyjmutých částí, které si mohli prohlédnout.