„Drazí rodiče, jsem stále v Praze, nevím, kdy budeme mašírovat do pole," napsal Karel Kolin 4. září 1914 na pohlednici svým rodičům, kteří tehdy bydleli v Roudnici nad Labem. O čtyři dny se stal nezvěstným a od tohoto data rodina nemá o osudu svého předka žádné zprávy.

V jednom novinovém článku se Petr Buršík dočetl, že právě 8. září začal útok 8. pražské divize přes Drinu do ústí Sávy. Jedním z nejvíce postižených pluků byl i ten pražský s číslem 28. „Útok se nezdařil, zahynulo při něm do rána na 9. září na pět tisíc mužů," stojí v článku.

„Praděda měl v okamžiku, kdy šel do války, tři děti," popisuje pan Buršík. Ilustruje tak na konkrétním příkladu hrůzy, které světová válka přinášela obyčejným lidem. Jeho dědečkovi bylo v okamžiku, kdy Karel Kolin zůstal nezvěstným, pouhých šest let. A to měl ještě dvouletou a čtyřletou sestru. Dovršením těžkého osudu rodiny bylo následné úmrtí maminky těchto tří sourozenců.

„Prababička zemřela ve 40 letech v době, kdy zůstal praděda ve válce," říká Petr Buršík. Až po mnoha desítkách let se maminka pana Buršíka dostala k dokumentům, které popisovaly smutnou válečnou historii její rodiny.

„Byla moc ráda, že se k písemnostem dostala, ráda je uchovala a jediná dochovaná fotografie je důstojnou vzpomínkou na pradědu," dodává Petr Buršík. Jeho druhý pradědeček měl více štěstí, to ale bylo vykoupeno dlouhými válečnými útrapami.

„Praděda Gabriel Graas byl v průběhu války zajat. Pobýval v zajateckém táboře na Sibiři. Mamina vyprávěla, že se vrátil zhruba v roce 1920 s legionáři," vzpomíná pravnuk. Praděda Graas žil do roku 1964.

„Snažím se o svých předcích ve válce zjistit co nejvíc informací. Pátrám na internetu, obrátil jsem se na vojenský archiv. Ten se nyní stěhuje, a tak informace nejdou prozatím vyhledat. Dostal jsem tip, že ve Vídni existuje nějaký další archiv, ale pátrání tam je prozatím nereálné," shrnuje své dosavadní pokusy o objasnění sto let starých událostí Petr Buršík.