„Je to stezka, kterou se známý malíř Jaroslav Špillar vždy vracíval do vsi od od svého pojízdného ateliéru. Ten zůstával na místě zvaném Husplac, původně Holzplatz, u bývalé sklárny,“ vysvětluje Jan Riederer, nadšený amatérský badatel a znalec pecské historie. Právě on shromáždil řadu písemných důkazů o někdejší existenci stezky nazvané po ´králi chodských malířů´.

„Nevím, proč se na stezku zapomnělo. Myslím si ale, že si zaslouží být obnovena a snad se časem stane stejně známou, jako je třeba Baarova stezka nad Klenčím,“ říká muž, jež spolu se svými syny připravil grafické návrhy tabulek, které znovuobnovenou stezku označí. Pro jejich umístění si dokonce vyžádal souhlas domažlické správy Lesů ČR, na jejichž pozemcích se 210 metrů dlouhá stezka nachází. Na dřevěné kůly se stříškou je umístí ve čtvrtek 5. července hodinu a půl před polednem, tedy na začátek oblíbené dřevorubecké pouti v Peci.

Výrobu smaltovaných cedulek přitom zajistil pecský chalupář a další člen spolku Luděk Štibral z Prahy, potomek jednoho z členů někdejšího Okrašlovacího spolku, který ve 20. letech minulého století vznik stezky inicioval.

„Předsedou Okrašlovacího spolku a jedním z otců myšlenky na vytvoření Špillarovy stezky byl tehdejší řídící učitel v Peci Robert Aschenbrener. Byl činný také u hasičů a samozřejmě i ve spolku, který se podle dochovaných dokumentů o stezku dokonce v letech 1928–31 soudil s klubem turistů,“ vypráví Riederer a ukazuje i další důkazy existence Špillarovy stezky.

Třeba ´Výkaz turistických značkovaných cest a pěšin´ velkostatku v Koutě na Šumavě z roku 1935. Tam je kromě Pecácké stezky vedoucí z Pece na Čerchov, která je v lesnických mapách dodnes, zanesena také Špillarova stezka začínající u okresní silnice a vedoucí přes skladiště dříví v majetku velkostatku ke dřevorubeckým domkům.

„Dalším důkazem je dobová pozvánka na slavnostní odhalení pamětní desky pecskému rodákovi Janu Františku Hruškovi z roku 1937. Sraz účastníků byl 11. červnece ve 13.30 hodin právě u stezky Jaroslava Špillara,“ dodává Riederer s tím, že tehdy používaný název by chtěl oživit.

„Také sama cesta, kude vede Špillarova stezka, má zajímavou historii,“ říká Reiderer o cestě, které se prý říká i ´hluboká´. „Je ve svahu a sloužila jako příjezdová cesta ke sklárně, která v Peci byla v letech 1810 – 1860. Právě tudy jezdily těžké vozy s vyrobeným sklem a byla vymletá časem. Navíc v roce 1857, kdy byl ve sklárně obrovský požár, se právě touhle cestou valily do vsi roztavené zásoby kolomazi.“