K hudbě ho vedli rodiče odmala. Protože v něm rozpoznali talent, už v pěti letech vstoupil do sboru na domažlické základní umělecké škole. „Trpěl jsem tam. Potřeboval jsem ukázat, co ve mně je, takže jsem od sbormistryně slyšel, ať uberu a nezpívám tak nahlas,“ smál se. Po roce se přesunul na sólový zpěv k učitelce Lucii Bínové. Netrvalo dlouho a začal o sobě dávat vědět díky úspěchům na nejrůznějších soutěžích.

Za patnáct let, kdy se oboru věnuje na domažlické základní umělecké škole, získal celou řadu ocenění. Je například několikanásobným vítězem Písňové soutěže Bohuslava Martinů, opakovaně zabodoval na Zpěváčkovi, blýskl se na Pražském pěvci. Nejvíc si však cení toho, že na podzim nastoupí na hudební a taneční fakultu AMU, konkrétně na operní zpěv.

Zdroj: Youtube

Právě k němu měl ještě v dospívání odtažitý vztah. „Ve třinácti letech by mě ani nenapadlo, že budu studovat operu. Přišla mi nudná. Ale ovlivnil mě kamarád Daniel Kfelíř, který ji studuje na HAMU a ještě na vídeňské vysoké škole. Říkal, že můj hlas by se do opery hodil. Postupně se to u mě začalo měnit a já přicházel tomuto žánru stále víc na chuť. Teď už si zpívám árie i ve vaně,“ přiznal se dvacetiletý rodák z Domažlic, který letos odmaturoval na Střední škole informatiky a finančních služeb v Plzni. „Chtěl jsem mít zadní vrátka a absolvovat nejdřív jiný obor, protože hudba patří mezi nejistá povolání,“ vysvětlil.

Ostatně muzice se věnuje i jeho o tři roky starší bratr Hynek, jenž by se také rád dostal na HAMU. Společně tvoří duo, účinkují s různými hudebními osobnostmi a vydali i CD. A když na vystoupení trénují, otřásá se někdy celý dům. „Výhodou je, že máme velký dům a není to tak slyšet jako v bytě. Pokud mě ve tři hodiny ráno napadne jít si zazpívat, klidně můžu, protože rodiče to nevzbudí,“ vtipkoval Patrik, jehož vzorem jsou mimo jiné Luciano Pavarotti, Mario Lanza či Plácido Domingo. „Chtěl bych vystudovat také školu ve Vídni a stát se světoznámým. Mým snem je vyprodat stadion v anglickém Wembley,“ přeje si.