Pokud tak neučiní, postará se o to papoušek Žako.

Žakovi je šestnáct let a je paní Vlastě nejen přítelem, ale zároveň jejím ochráncem. A to doslova. „Pořídila jsem si ho jako mládě. Když mě zemřel manžel, cítila jsem se opuštěná a ještě k tomu jsem těžce onemocněla. Z obojího mě vytáhl Žako. Nebojím se říci, že mi vlastně zachránil život," vzpomíná paní Vlasta.

Jak dokáže opeřenec přivést těžce nemocného a smutkem ztrápeného člověka zpět do života?

„Velmi mě zlobilo srdce, nemohla jsem se hnout a téměř jsem přestala slyšet. Žako vycítil, že je zle, a neustále mě otravoval a já, protože ho mám ráda, jsem se z té postele vždy vyštrachala a posloužila mu. Kdyby to nedělal, asi bych tu už nebyla. Pomohl mi i se špatným sluchem. Neslyšela jsem ani telefon, ani zvonek u dveří, takže jsem byla odříznutá od světa. Žako, jakmile zazvonil telefon, začal napodobovat ten zvuk pronikavým pískáním, který jsem jediný slyšela," pokračuje Panošová s tím, že pro jakékoliv opeřence měla vždy velkou slabost.

„Měla jsem vždycky mluvící ptáčky. Když mi ulítl andulák, splnila jsem si sen a koupila si velkého papouška. Žako je dnes moje zlatíčko a je nám spolu dobře a veselo."

Žako je opravdu zábavný společník. Rozumí všemu, co se povídá, na ahoj a čau podává packu a velmi rád sedí paničce na rameni, když vaří.
„Pozoruje mě při vaření a ptá se  – co to děláš, co to zase bude. Velmi rád mlsá. Má rád žloutek, pomeranč, brambory, nepohrdne ani kostí od kuřátka, ale jeho největší slabostí je vařené nebo pečené tlusté maso. Já ho mám taky ráda, ale většinou mi nenechá ani kousek," směje se paní Vlasta.

Dovede být na sebe i velmi přísný, ačkoliv je to velmi pořádný pták a uleví si jen na povolená místa. Neopomene se pochlubit a svoji činnost řádně okomentovat slovy. „Kdopak to udělal, kdopak to byl? Je zlobivej udělal eíčko, kaňour jeden."