„Rozhodně to nebyl příjemný pocit ani hezký pohled, když nám zavřeli hranice. Omezili nám svobodu a na úřad chodily desítky e-mailů s novými informacemi, nařízeními i udání, že některý z obyvatel neměl na ústech roušku,“ popisuje dojmy z jarního uzavření hranice starosta městyse Všeruby Václav Bernard. Zároveň tehdy musel připravit pro policisty a vojáky zázemí. To vzniklo v prostorách bývalé celnice.

„Měli jsme ale připravené místo i pro německou policii. Na české straně byl problém s personální nouzí a Němci chtěli pomoci, ale nebylo to možné,“ pokračuje Bernard s tím, že stejně hektickým způsobem kontroloři celnici také opouštěli.

„Hned 5. června v šest hodin ráno jsem měl telefon, abych si v půl sedmé převzal prostory zpět, a to se slovy, že tam končí a mají pokyn vše vyklidit do 12. hodiny,“ vzpomíná starosta.

Podle jeho slov však vznikaly i úsměvné situace. Například se muselo vyřešit vrácení kočky přes hranice německé majitelce. Ta si totiž nechala kočku ošetřit v Čechách a veterinární péče skončila právě v době, kdy se hranice zavřely.

„A co teď s kočkou? Bylo vyloučené, aby si ji paní převzala za hraničním přechodem a odjela. Museli jsme to řešit přes ministerstvo vnitra. Pak jsme mohli kočku předat policistům, ti ji odnesli na hraniční čáru, odkud si ji mohla vzít majitelka zpět,“ popisuje kuriozitu Bernard. Dalším podobným problémem byla Němka vlastnící pozemek v obci Hájek nedaleko Všerub. Měla tam zhruba třicet králíků, o které se potřebovala postarat. Přes hranice neprošla, ani když se prokázala výpisem z katastru nemovitostí.

„Nakonec se povedlo vyjednat, že mohla přejet hranice pouze ona. Její manžel zůstal za hranicemi a vrátil se zpět domů. Nicméně Němka musela u nás okamžitě nastoupit do povinné čtrnáctidenní karantény,“ říká starosta Václav Bernard a dodává, že v rámci pomoci obyvatelům museli i této dámě pomoci se zajištěním nákupů.