Život ovečky Amálky, která si už čtvrtým rokem žije spokojeně na dvoře mířkovského statku SOS Život pro koně, nezačal právě šťastně.
„Když tady nad kostelempřed čtyřmi lety hořely chlévy, podařilo se zachránit jen šest telat a pár ovcí,“ říká Blanka Schröpferová, vedoucí mířkovského útulku, která se spolu s ostatními ošetřovateli ujala již mnoha zvířat v nesnázích.

Jedné ze zachráněných ovcí se týden po požáru narodila dvě jehňátka, obě holčičky.
„Jedna byla bílá a druhá černá. Bílou si matka nechala, ale černou nechtěla. Našli jsme ji na okraji ohrady zmrzliou tak, že nemohla hýbat nohama,“ pokračuje Schröpferová.

Ovečce, která dostala jméno Amálka, se dostalo péče, která se dá srovnat s péčí o malé dítě.
„Vzali jsme ji domů, do kuchyně ke kamnům a každé tři hodiny dostávala mléko s cukrem a vajíčkem, aby nabyla sil. Čtvrt roku pak byla na sunaru a protože musela být ´kojena´ každé tři hodiny, jezdila s námi i v autě v bedýnce,“ vypráví Schröpferová.

Protože Amálka vyrůstala v kuchyni a u kamen si hověla se třemi voříšky, kteří se stali jejími kamarády, myslí si dodnes, že je jednou z nich.
„Ona má pocit, že je pes. Na statku se kamarádí jen se psy, ostatní zvířátka ji nijak nezajímají a když někdo přijde, tak si ho očichá a je zase spokojená. Nejraději má psí granule, které jedla jako malá spolu se psy ze společné misky,“ směje se Schröpferová a pokračuje: „Snad už jí to bylo předurčeno. Když jsme ji jako maličkou museli kvůli krmení vozit všude s sebou, šla jsem ji jednou v Plzni vyvenčit do parku. Kolem procházela starší paní a volala na mě, jakého mám krásného pudlíka. Vtom se však Amálka otočila a zabečela. Dodnes nevím, co si ta žena asi myslela.“

I přes své nelehké životní začátky žije dnes Amálka spokojeně a stala se takovým klidným inventářem statku. Že nestrádá, je na ní i vidět, neboť vypadá jako soudek na čtyřech nožkách.