Jakým způsobem došlo k tomu, že jste zaštítila letošní přeshraniční půlmaraton ze Stadlernu do Poběžovic a stala se jeho patronkou? Rozmýšlela jste se dlouho, než jste na nabídku kývla? Těšíte se do Poběžovic?

Stalo se tak přes pana Královce, který je trenérem a jeho svěřenkyně běhá na závodech s mojí svěřenkyní. Už někdy vloni mi říkal mezi řečí, a nyní se ozval, že by byli rádi, kdybych převzala záštitu nad závodem. Rozmýšlet jsem se nemusela, neboť běh mám moc ráda, takže padlo rozhodnutí, že se tam jednou vypravím. Se mnou tam pojede ještě můj synovec Karel Váňa, který Panevropský půlmaraton poběží. Ještě běhá, i když ne na nějaké vrcholné úrovni, ale řekl mi: Když už tam pojedeš, jedu s tebou!

Do Poběžovic se těším – jednak proto, že má být pěkné počasí a pak i z toho důvodu, že se do tohoto kraje moc často nedostanu. Co si vzpomínám, byla jsem u vás jednou, dvakrát v životě. Ale hlavně je moje návštěva o běhání, takže se moc těším.