Rodák z vesnice Hlinsk na Ukrajině se narodil 29. června 1924. Ve městě Rovno se 15. března 1944 přihlásil do prvního československého samostatného sboru v SSSR, kde prodělal tankistický výcvik a byl určen jako velitel tanku třetího praporu tankové brigády.

Zúčastnil se krvavých bojů na Dukle, kde prožil opravdový křest, i když s cvičným tankem nebyl nasazen do nejtěžších bitev. Na dukelském bojišti padl také jeho bratranec. Poté Jedlička bojoval v Ostravsko-opavské operaci, která začala na území Polska. „V obci Swierklany byl jeho tank zasažen nepřátelskou střelou tak nešťastně, že se věž s kanonem odtrhla od korby a přistála několik desítek metrů daleko. Přitom zahynul jeden člen osádky, kterému výbuch amputoval dolní část trupu. Alexandr vyvázl s lehkým zraněním, šrapnel ho zasáhl do nohy,“ řekla Jedličkova vnučka Marcela Němcová.

Dne 18. dubna překročila jednotka říčku Opavu a tankisté dosáhli okraje obce Štítiny, která představovala těžiště německé obrany. Za její osvobození bylo nutno bojovat až do následujícího dne, kdy se vyznamenal Jedličkův tank.

Během útoku na zdejší železniční stanici zasáhl z 50 metrů německé útočné samohybné dělo Stug 40. V dobyté vesnici se však tankistům naskytne hrůzostrašný pohled. Fanatičtí hitlerovci zaživa přibili železnými kolíky na vrata opuštěného statku zajatého příslušníka čsl. tankové jednotky, průzkumníka Ivana Kubince.

„Na začátku Ostravsko-opavské operace disponovala tanková brigáda 65 tanky a na konci jich zbylo sedm,“ pokračovala Němcová. Prvního května 1945 vyrazil zbytek jednotky na Moravský Beroun s cílem osvobodit další města. V Milovicích nad Opavou nedaleko Bruntálu byl Jedličkův tank zasažen podruhé. „Naštěstí tentokrát všichni členové osádky přežili,“ doplnila Němcová.

ZŮSTAL NA DOMAŽLICKU

Blížil se konec války a jednotka směřovala do Prahy, kam nakonec dorazily jen tři tanky. Dne 17. května se v Praze konala přehlídka, kde se Jedlička seznámil se svou budoucí manželkou Jaroslavou Hejnou z Dolních Měcholup. Po demobilizaci mu byla přidělená zemědělská usedlost v Mírkovicích u Hostouně. Zemřel 21. května 2005. Byl oceněn řadou vyznamenání; nejvýznamnější je Československý válečný kříž 1939 nebo řád Vlastenecké války.

Alexej Petrašovský, Eva Kočková