Ohnišťovice

Malá obec se rozkládá asi tři kilometry východně od Poběžovic na březích Černého potoka. Podle názvu vznikla zřejmě na vypáleném místě. Prvně je ves zvaná Ogniscowiz zmiňovaná už v roce 1186 v darovací listině knížete Bedřicha klášteru v Kladrubech a poté v listině papeže Řehoře IX. v roce 1239, kterou byl majetek kláštera potvrzen. V roce 1373 pak získal Ohnišťovice Racek z Prostiboře jako protihodnotu za vesnice u Prostiboře. V 16. století už patřily „Wohnisstiowice“ k Poběžovicím. Berní rula uvádí r. 1654 poprvé německý název Waneschin s deseti hospodáři. Ves dělí na Malou a Velkou stranu kamenný most s třemi oblouky, pocházející z roku 1880. Kaple, která stávala nedaleko mostu, zmizela beze stopy. Na Malé straně stojí mlýn a rozlehlý rybník. Během druhé světové války unikla obec o vlásek zkáze, když mimo ni dopadlo pět leteckých pum. Za mlýnem byla vyražena štola, která v té době sloužila jako protiletecký kryt. V roce 1939 měla obec 251 německých obyvatel, do roku 1991 klesl počet trvale žijících obyvatel v Ohnišťovicích na 41 osob.
V Obci jsou dodnes zachovány některé původní štukové fasády z 30. let. Před bývalou školou stojí znovuopravená zvonice s barokním zvonem.

Sedlec

Obec, nacházející se po obou stranách sevřeného údolí 4 kilometry severně od Poběžovic, je písemně poprvé zmiňována roku 1368, kdy byl v Sedlci zakoupen majetek pro faráře z Rokošína. V roce 1379 byla ves rozdělena mezi pět vladyků. Podle berní ruly z r. 1654 náležely tři zdejší usedlosti Horšovskému Týnu a deset usedlostí nedaleké Hostouni. V roce 1789 bylo v obci 25 popisných čísel a r. 1839 pak ve vsi „Sattel“ stálo 41 domů s 277 německými obyvateli. Při velkém požáru v roce 1887 vyhořela celá polovina obce, záhy však byla opět obnovena a v r. 1913 zde stálo už 44 domů, ve kterých žilo 216 lidí. V roce 1991 žilo v obci 35 trvalých obyvatel. Obec skýtá široký výhled na horšovskotýnskou kotlinu. Před domem č. 2 roste jediný jako zázrakem zachovaný a více jak 30 metrů vysoký jilm. Přímo ve vsi se také nachází vesnický kříž s profilovanými sloupky někdejšího ohrazení.

Sezemín

Dnešní Sezemín jistě náleží k nejzapomenutějším osídleným lokalitám domažlického okresu. Malá víska se rozkládá na příkrém svahu při úpatí Lysé hory 5 kilometrů západně od Poběžovic. Poprvé je zmiňována roku 1586 jako příslušenství nedalekého pivoňského kláštera. Staré české jméno vsi vzniklo z osobního jména Sezima. Postupně však zaniklo a vystřídal je německý název Zeisermühle, který je odvozen od mlýna vybudovaného na potoce za vsí. V roce 1930 měla ves 21 domů a 100 obyvatel. Dnes je ves téměř opuštěná. Zatímco spodní část obce postupně zanikla, v horní části dosud přebývá 5 usedlostí, využívaných převážně pro rekreaci. Na pusté návsi se dosud nachází rybníček, chráněný stínem staré lípy. Nad ním pak vyvěrá vydatný pramen křišťálové vody.