Stačí se projít po ulici a každému je jasné, že je to s rouškami padesát na padesát. Někdo má strach a raději ji nosí, někdo chodí se směle odhalenou tváří jako před koronou. „Já ji třeba mám. Ráno jsem šla do obchodu, tak jsem si ji už nechala nasazenou,“ zmínila Romana Š. z Domažlic.

Jiní ji ale odložili zcela. „Neříkám, že ji nemám po ruce. Kdybych šla do obchodu, na úřad, mám ji v kapse. Ale na ulici ji nosit nebudu, je to úplně nelogické. Když se sejdu s kamarádkami na předzahrádce, nemusíme ji mít. Když se ale se stejnými lidmi sejdu na jiném místě, měla bych mít roušku a dodržovat odstup. Je to hloupost,“ sdělila Deníku Alena Váchalová z Domažlicka.

S rouškou i bez ní postávali lidé také na zastávkách autobusového nádraží. Někdo ji měl nasazenou, někdo staženou pod ústy a připravenou k použití, jiní ji nasadili ve chvíli, kdy přijel jejich spoj.

A jak to vypadalo s restauracemi? Někde hosty čekali tak, jako obvykle, jinde raději počítali s náporem hostů.

Na ten se chystal například provozovatel domažlické restaurace U Kulináře Marek Beck. „Během prvního týdne, kdy byla otevřená jen terasa, nám zákazníci říkali, jak se již nemohou dočkat až otevřeme uvnitř, protože se moc těší na naše obědová menu. Hosté se navíc ptali, kdy už bude konečně normálně otevřeno. Proto si myslím, že nápor zákazníků určitě bude,“ řekl k pondělnímu rozvolnění Beck a pokračoval: „Zda jich bude ale chodit více či méně, to nedokážu posoudit.“

Odhady se naplnily jen ze čtvrtiny

V některých případech ale zůstala realita daleko za očekáváním. Například v domažlické restauraci Pod branou. „Jsme spíše zaměřeni na jídlo, večerní pivaře, kteří by nedočkavě čekali na otevření, se nám moc nedaří přitáhnout,“ komentoval provozovatel, majitel a kuchař podniku Pavel Ševčík s tím, že u jídla se návštěvnost či nápor hostů dá jen těžko předvídat.

„I tak jsem čekali sedmdesátiprocentní návštěvnost,“ pokračoval Ševčík. Ovšem realita byla nakonec někde jinde. „V poledne přišla maximálně čtvrtina oproti původnímu odhadu. Lidé se podle mého spíše bojí,“ odpověděla Ševčíková, manželka provozovatele. Právě strach z možné nákazy či nevědomost je podle nich příčinou nižší návštěvnosti. „Obáváme se ale i poklesu příjmů našich zákazníků, i toto se musí brát v potaz,“ doplnil Ševčík.

V obou podnicích se navíc přistoupilo k bezpečnostním opatřením. „Raději jsme ještě nestáhli všechny zaměstnance z kurzarbeitu,“ doplnil Ševčík z podniku Pod branou.

Co se týká dalších opatření, některá už běží od znovuobnovení provozu předzahrádky. Obsluha chodí v rouškách, po každém zákazníkovi se dezinfikují stoly i židle, mezi stoly jsou předepsané mezery. „Kvůli hygienickým předpisům jsme odebrali nábytek nebo předělali zasedací pořádky,“ doplňuje Beck s tím, že dezinfekce je samozřejmě k dispozici, a to u toalet.

O poznání plněji bylo především v kavárnách a předzahrádkách chráněných deštníky. Navzdory vrtochům počasí si na kávu, dortík či zmrzlinu zašla celá řada lidí. Na předzahrádkách si kávu vychutnávali bez roušek, uvnitř ji však poctivě měli po ruce. Velkou návštěvnost tak například zaznamenala i oblíbená kavárna V-Caffé na domažlickém náměstí.

Někteří ale vyrazili i za pohybem a vodními radovánkami. Od pondělí otevřelo i Centrum vodní zábavy Kdyně. Krátce po zahájení provozu navštívilo areál hned sedm lidí. Ke druhé hodině odpoledne to bylo už čtrnáct návštěvníků.