Tak jednoduché to samozřejmě není, ale místní sokolové už s pořádáním podobného typu Dětského dne mají několikaletou zkušenost, a tak jedinou neznámou je vždycky pouze počasí.

To se první červnovou sobotu povedlo bez deště, a tak se mohla třicítka dětí – ty nejmenší v doprovodu rodičů či prarodičů, ty větší samy – vydat na zhruba tříkilometrový okruh po lesních cestách, jehož zakončení bylo na návsi u rybníka, kde se také začínalo.

Nakrmit velkého pleteného pavouka fiktivníma žabíma očima přenášenýma brčkem a hledání papírových kytiček v trávě měla na povel hlavní víla Vladimíra Kacerovská, která děti celou cestu provázela k dalším zastavením, kde například bylo potřeba sestavit písmenkovou skládanku, složit hlavolam ze sirek či skákat po jedné noze na vzdálenost několika metrů.

V tmavém lese číhali dva loupežníci, kdy jeden nakázal dětem trefovat se šiškami do koše a druhý pouštět do mističky na dně studánky mince, Karkulka organizovala slalom s míčkem na lžičce, malý mysliveček učil větší děti střílet na papírového kance ze své vzduchové flintičky a u poslední lesní žínky musely děti navíjet na klacík sklenici s hvězdným prachem… ale to už bylo jen kousek od cíle.

Tady všechny čekala zasloužená odměna v podobě malého dárkového balíčku, když za každý splněný (i nesplněný) úkol cestou byly karamelové bonbony, jichž zřejmě organizátoři nakoupili kila, protože zbytek na závěr padal z nebe.

Na návsi poseděli nejen rodiče s dětmi, vítáni byli všichni příchozí a přišlo jich opravdu hodně. Opečené vuřty chutnaly skvěle a když pár šikulků vytvořilo obří duhové bubliny, které odpluly k lehce oblačnému nebi, byla spokojenost všeobecná.

„Určitě je tahle procházka lepší, než nechat děti skákat na hřišti v pytlích a zabavit je na chvilku," pochvaloval si Václav Valenta z Libkova, doprovázející vnučku a dceru, které přijely z Plzně.

Hlavní víla Kacerovská, jinak též starostka Sokola, byla také spokojená: „Letos jsme sehnali dost ochotných dobrovolníků na stanoviště a to je dobře. Rozdělila jsem úkoly, někdo si je změnil a nakonec všechno dobře dopadlo."

Něco udělat nejen pro děti je pro členy Sokola Loučim samozřejmostí, i když to vyžaduje spoustu jejich volného času i energie. A hračka to taky zrovna není, takže velká pochvala je zcela na místě.
AUTOR: Zdeněk Huspek