Někteří se možná ještě na svět budou moci časem podívat růžovými brýlemi, když se najde hodný páníček, který si je vezme k sobě domů nebo na zahrádku, ale například taková Bábinka má poněkud omezenější možnosti a šance na umístění. Do útulku se dostala nejen hodně zanedbaná, ale především slepá. Jak dlouho žila nevidomá v nedůstojných podmínkách, nikdo neví.

Takových příběhů, které trhají srdce, by mohla Martina Gilchová vyprávět celou řadu. Psí útulek Tlapky v naději v Horšovském Týně vede už několik let. V současné době je zde umístěno devět pejsků, desátý musel být umístěn do domažlického útulku, nebylo pro něj místo. Jeden kotec musí být vždy připraven pro odchycené psy. O tom, co ji trápí a jakou pomoc by pro útulek potřebovala, se rozpovídala reportérce Deníku.

„Kdybych měla vyprávět, co všechno mě trápí, budeme tu sedět týden. A na to tak nějak nemáme ani jedna čas,“ usměje se, nadechne a už jede. Útulek by přivítal tzv. dočaskáře. Jedná se o zájemce, kteří by poskytli pejskům alespoň dočasnou péči a azyl. Čtyřnozí štěkálci čas od času potřebují léčbu stejnou jako my lidé, ale zatímco člověk často na část rekonvalescence zůstává v nemocnici, pejska si většinou po zákroku odveze majitel domů. Jenomže v útulku čtyřiadvacetihodinovou péči, teplo, klid a pohodlí pro potřebnou rekonvalescenci nelze někdy dostatečně zajistit. „Máme jen jednu moc hodnou paní, která nám takto vypomáhá, ale potřebovali bychom jich více. Navíc se o ni dělíme se psím útulkem v Domažlicích. Střídá se nás v útulku několik pracovníků, ale nikdo z nás tu nemůže být celý den, všichni chodíme do práce a následná péče u zvířete je stejně důležitá jako u člověka. Všechny výdaje spojené s dočasnou péčí hradí útulek, dodáme krmení, zajistíme a uhradíme také veterinární péči. Jde nám jen o to, aby byl pejsek v klidu a mohl po zákroku odpočívat a dát se zase do kupy,“ říká Martina Gilchová. A dočasnou péči potřebují i psi, kteří hlavně v zimě nezvládají venkovní kotec.

Dalším problémem, se kterým se musí útulek potýkat, je nedostatek dobrovolníků. „Nutně bychom potřebovali někoho na pravidelnou pomoc, je nás málo. Všichni sem chodíme po práci. Proto hledáme lidi, kteří milují psy a jsou ochotní věnovat jim pár hodin týdně. Není to jen o venčení psů, i když pořádná procházka udělá hafanům dobře. Ale jedná se také o úklid kotců, krmení psů, jejich socializaci. Péče o naše psy je vlastně to samé, jako když máte psa doma. A pomocná ruka by se hodila i při útulkových akcích, které pořádáme, jako jsou třeba Vánoce v útulku, bazárek, Tlapkiáda a další. Jen tedy musím upozornit, že se jedná o činnost dobrovolnou, tudíž zdarma,“ říká věci na rovinu paní Martina. „Poradíme, co a jak, rozhodně se zájemci o venčení nemají čeho obávat. Jen se nesmí vysloveně psů bát,“ ubezpečuje. „Největší pomocí pro psy v útulku je adopce. Pokud chcete chlupatého kámoše, hledejte v útulcích, budou vám vděční do konce života,“ vzkazuje do světa.

„Příběhy našich svěřenců mě pokaždé dostanou, ale člověku postupem času otrne,“ říká na první pohled tvrdá žena, které se ale v tu chvíli zaleskne v oku slza. A tvrdá slupka se dále loupe po kouscích ve chvíli, kdy začne psí příběhy vyprávět. „Máme zde yorkšírka Špunta. Je mu deset let a většinu času strávil přivázaný na řetězu. No slyšíte dobře, na řetězu. Neznal proběhnutí, lásku, cit. Nyní u nás zažívá něco, co nikdy nezažil. Když se může na vodítku projít, je šťastný tak, že se nad tím až člověku chce plakat, jak málo stačí ke psí radosti,“ vypráví Martina.

Fenky Bábinka a Barča přišly do útulku ve stejnou dobu v březnu, obě patřily stejnému páníčkovi. Ten přestal platit nájem v domě, kde bydlel, čímž ho majitel vystěhoval, a tak tam z ničeho nic obě fenečky osiřely. Původní slib, že bude docházet do domu pejsky krmit, než se mu je podaří někam umístit, vzal za své. Naštěstí v tu dobu už se o věc zajímali pracovníci útulku a fenečky v půli března ubytovali ve zdejších kotcích. „Nechtějte ani vidět, v čem obě psí holky žily. Německý ovčák Barča byla dehydrovaná, první dny pořád jen pila a pila. Má zhoršený zrak, ale čemu by se člověk divil, když žila roky ve tmě, v chlívku. Navíc bez pohybu venku, což vedlo k oslabení svalstva. Bábinka byla zalepená vlastními výkaly, zablešená, žila v podobné hrůze jako Barča a je bohužel trvale nevidomá. Nicméně už se srovnala a je veselejší, než byla, když k nám přišla,“ líčí dál paní Martina.

Smutný příběh zažívá také Aiša. V útulku je již tři roky, vzhledem k jejímu stáří 11 let se ji nedaří umístit. „Lidé mi řeknou, že je stará, že chtějí kamaráda na delší část života,“ vypráví Martina to, co slýchá od zájemců o pejska poměrně často a co ji hodně mrzí. Aiša se půl roku toulala na trase od Klatov do Postřekova, kde byla odchycena. Za tu dobu ji srazilo auto a ona musela bojovat se způsobenými zraněními. „Pokud by se našel hodný člověk, který by si ji byl ochoten vzít, útulek mu bude financovat výdaje. Ale musí to být někdo odsud z blízkého okolí,“ nabízí Gilchová. „Opravdu bychom jí přáli, aby dožila s někým, kdo ji bude mít rád. My ji samozřejmě také máme rádi, ale ona by si zasloužila skutečný domov,“ dodává. Hlavou už roky kroutí nad lidmi, kteří jsou schopni se ke psům bezohledně chovat, týrat je anebo je prostě vyhodit či vypustit kamkoliv ve chvíli, kdy se jim stanou nepohodlnými. To byl třeba případ Bolka a Lolka, psích kluků. Ti měli ale obrovské štěstí, během měsíce se pracovníkům útulku podařilo najít nového majitele.

Rozsáhlým tématem na povídání je financování chodu útulku. „Tak že je třeba financí, není třeba vysvětlovat. Já bych jen chtěla zdůraznit, že s novým vedením města se útulku dýchá a funguje podstatně lépe, než tomu bylo dříve. Jsem jim za to vděčná,“ říká sympatická Martina. „Nejde to bez krmení, leckterý pes musí mít speciální stravu, různé diety, žádné obyčejné konzervy či granule. Velkou část nákladů spolkne veterinární péče. K tomu je třeba mít dostatek dezinfekce, čisticích prostředků, nejrůznějších doplňků stravy a vitamínů, stelivo. Je toho skutečně mnoho, co je třeba pro řádný chod útulku zajistit,“ vypočítává.

V nedávné době město Horšovský Týn vystavělo nové kotce. Díky dotaci z krajského úřadu, kterou též pomohlo vyřídit město, se podařilo zateplit buňku. „Jsem za tuto pomoc opravdu vděčná. Ale vděčná jsem i lidem, kteří nás podporují formou finančních darů přímo na náš účet, dále i těm, kteří přinášejí věci na námi organizovaný pravidelný bazárek, a samozřejmě také těm, co tam přicházejí nakupovat. Pro nás je to obrovský finanční přínos, který psům v útulku ulehčuje život a nám ubírá bezesných nocí. Velkou pomocí je pro nás péče o psy, kterou nám zajišťuje zdarma majitelka Salonu Royal Pets tady ve městě Veronika Čechová. A máme také několik skvělých sponzorů, kteří nás zásobují potřebnými věcmi. I těm patří náš dík,“ uzavírá povídání Martina Gilchová.