Stáří a nemoci či velká vzdálenost. To jsou důvody, které mohou znemožnit některým lidem zajít před 2. listopadem, kdy si připomínáme památku zesnulých, na hřbitov. Ti, kteří mají své nejmilejší v Domažlicích, nemusejí smutnit, neboť je mohou zastoupit jiní.

„Službu, při které za pozůstalé zapálíme na hrobě svíčky či položíme kytici, děláme v Domažlicích od doby, kdy jsme zde začali působit, tedy šest let," říká David Všetečka, šéf pohřební služby, díky níž se Domažlice dočkaly skutečně pietního místa pro poslední rozloučení.

Zajímalo nás, zda tato služba byl nápad jeho otce, v jehož šlépějích jde, či jeho vlastní nápad.

„Nechal jsem se inspirovat v Německu a cosi podobného jsem objevil na internetu u pražských pohřebních firem. Abych ale byl upřímný, spíše to určil trh. Lidé telefonovali a ptali se, zda je můžeme takto zastoupit – tuhle či tamhle jsme udělali službičku, až bylo lidí více, " vzpomíná.

Vzrostla poptávka po službě za uplynulá léta, nebo ji využívají stále ti samí lidé?

„Vzrostla. Rok od roku poptávka narůstá, ale jelikož je to náš takový vedlejší produkt, ani ho na internetových stránkách nenabízíme," odpovídá Všetečka.

Dá se předpokládat, že zájemci o zastoupení při Dušičkách se rekrutují ponejvíce z řad seniorů.

„To určitě. Pak mají zájem nechat se námi zastoupit lidé, kteří bydlí daleko a nedostanou se sem například kvůli zdravotnímu stavu, nebo jsou sami. Ale to už jsme zase u důchodců a těch lidí, kteří by na hřbitov museli jet přes půl republiky," podotýká.

Zajímavá změna

Dá se vypozorovat v posledních letech určitý trend, či spíše změna dosavadních zvyklostí, například z ekonomických důvodů? Šetří pozůstalí, nebo naopak na své zesnulé více pamatují?

„Řekl bych, že je postupem času stále více lidí, kteří do věcí, jež dávají na Dušičky na hroby, zainvestují. Už si přejí nějakou vyzdobenou misku, kytici či věnec. Stále více se zaměřují na něco hezčího," popisuje zkušenost.

Smrt je spojená hlavně s věkem, na hřbitovech proto většinou zastihneme seniory, kteří tam mají pochované své předky či vrstevníky.

„Za posledních deset let, a to si za tím stojím, velice přibylo na hřbitovech o Dušičkách mladších lidí. Je to až překvapující, neboť v minulosti se o hřbitovy a den Památky zesnulých příliš nezajímali, zato dnes na hřbitov chodí dvaceti, pětadvacetiletí. Přijde například mladík, něco přinese na hrob a neopomene zapálit svíčku, což třeba dříve vůbec nebylo. Ldyž si vezmu pro srovnání své vrstevníky v tomhle věku, vůbec je to nezajímalo," konstatuje Všetečka.

Čím si myslí, že je to zapříčiněno?

„Já si myslím, že se věnuje určitá komerční pozornost Halloweenu a v souvislosti s tím se ví, že existuje v našich končinách den věnovaný památce zesnulých. To, myslím si, lidi na hřbitov také přivede. Po dobách, kdy tu vládli komunisté, se začíná úcta k zemřelým zvyšovat. Za komunistů byla tato úcta vytěsněná. V republice se postavilo sedmadvacet krematorií – v tomto ohledu jsme kremační velmoc," odpovídá Všetečka.

Domnívá se, že vše spěje k lepší úctě k zemřelým?

„Jsem o tom přesvědčen. Nejenže je více pozornosti věnováno zesnulým, ale také se začínají množit a rozvíjet takové věci, jako jsou křtiny. A zajímavé je, že lidé nemusejí být silně věřící, ale Dušičky – svátek zesnulých, už jim něco říká. Uvědomují si, že aspoň jednou za rok by měli zajít na hrob svých nejbližších. Podle mne je to dáno tím, že po komunismu se pomaličku vše začíná vracet do správných kolejí, už je tu nová generace, která jím není ovlivněná. Navíc je tento listopadový svátek hodně propagovaný," míní.

Uvedená služba pozůstalým není pouze v Domažlicích.

„Poskytujeme ji všude, tedy i na Plzeňsku, kde máme provozovny. Na Domažlicku ji lidé využívají nejvíce, myslím si, že Chodsko je více o tradicích, místní rodáci mají v sobě tyto dávné tradice, nezapomínají na své kořeny a mají k svým nejbližším, kteří se odebrali na věčnost, správný vztah. Je to statně vidět, i co se týče počtu pohřebních obřadů," prohlásil na závěr našeho povídání David Všetečka.