Populační boom v 70. a počátkem 80. let způsobil, že kapacita tehdejších základních škol Komenského 11 (původně chlapecká) a Komenského 17 (původně dívčí) nestačila silným populačním ročníkům.

Domažličtí školáci se tak museli učit v provizorních prostorách – například v augustiniánském klášteře, v učebnách na sídlišti Kavkaz, v budově bývalého gymnázia na Chodském náměstí, v bývalé hájenské škole nebo ve školních budovách ve Stráži a Draženově.

Neúnosná situace byla vyřešena stavbou nového školního areálu blízko centra Domažlic na tehdejší třídě ČSLA, kvůli kterému se změnila tvář této části Domažlic a kterému padly za oběť řady domů.

ZBOURANÉ DOMY. Novému školnímu areálu muselo ustoupit několik desítek domů. Snímek z dnešní ulice Elišky Krásnohorské.

Školáci ale získali prostorný objekt, který značně zkvalitnil úroveň výuky.

Nová škola byla kompletně otevřena před 30 lety, 1. září 1985.

STAVBA. Nová škola vyřešila tehdejší kritický problém s nedostatkem místa pro školní vyučování.

„Ocenili jsme příjemné prostředí, světlé a prostorné třídy i chodby, dvě tělocvičny, možnost otevřít v nových prostorech školní družinu, na kterou se předtím nedostávalo místa. Byly zřízeny odborné učebny, využili jsme přilehlé pozemky," vzpomíná Jan Schimmer, který se stal prvním ředitelem školy, které se dosud mezi Domažlickými říká ´nová´. Sám učil od roku 1953.

„Do nové školy přešel stávající stabilizovaný pedagogický sbor z tehdejší Základní školy Komenského 11. Moc mě potěšilo, když nikdo z kolegů neodmítl přejít do nového působiště," říká pan Schimmer.

Připomíná i neduhy, kterými od počátku rozlehlý areál trpěl: „Problémy byly od počátku se střechou, kterou neustále na různých místech zatékalo. Po silných deštích jsme měli velké problémy například v učebně fyziky. Závadou bylo i nevyřešené vytápění školy přes výměníkovou stanici v nemocnici. Pokud se nedostávalo dostatečného tepla nemocnici, mnohokrát k nám nedoputovalo potřebné množství tepla a byla ve škole zima."
V polovině 80. let ´novou´ školu navštěvovalo 1200 žáků, což je z dnešního pohledu extrémní číslo.

Na uvedení školy do provozu se podíleli nejen samotní učitelé. „Kromě nich velký kus práce při stěhování a zařizování školy odvedli i rodiče, kteří na výzvu kantorů ochotně přicházeli pomoci. Účinná pomoc přicházela i od domažlické vojenské posádky. Vojáci smontovávali a hlavně stěhovali nábytek do všech pavilonů. Některé skříně vážily i 40 kilogramů. Pochopení a podporu jsme měli i od vedení města. Na přepravu nábytku i vybavení kabinetů byl vyčleněn vozový park technických služeb. Společnými silami všech se podařilo 1. září přivítat všechny děti v nové škole," uzavírá první ředitel základní školy v nynější ulici Msgre B. Staška.