Většina občanů ji zná z Muzea Chodska či z mnoha přednášek, které vede na různá historická témata, o nichž referuje po celém okrese.

Pracujete v muzeu a jste vidět na mnoha kulturních akcích. Co vás vedlo k tomu, že jste se přihlásila na pozici kronikářky?
Vedly mě dva důvody. V první řadě je to právě má práce v muzeu: velice často při zpracovávání regionální historie pročítám kroniky obcí a bývám velmi potěšená, když najdu ucelené záznamy, nebo naopak zklamaná, když zápisy v kronice chybějí. A za druhé je to pro mne výzva a ty mám ráda. To, že se snažím účastnit kulturního života v Domažlicích a svou prací ho i spoluvytvářet, považuji za kronikářskou výhodu, ne překážku.

Překvapilo vás, že jste místo dostala právě vy?
Takto já neuvažuji. Přihlásila jsem se a jen počkala, jak to dopadne. Některé věci beru tak, jak přicházejí.

Dá se to zvládnout časově s tím vším, co děláte?
Věřím, že ano, jinak bych se na pozici kronikářky nepřihlašovala. Je to pro mne otázka priorit. V tomto ohledu myslím, že jsem disciplinovaná, dokáži si práci naplánovat a rozvrhnout, aby se dalo vše stíhat.

Žáci domažlické "nové školy" si procvičili angličtinu se zahraničními studenty. Ti se stali místními celebritami.
Zahraniční studenti opouští Chodsko

Co všechno musí kronikář dělat? Není to určitě jen o bedlivém sledování okolí a zapisování do knihy.
Kronika je subjektivní, narativní pramen pro další generace. Mým názorem je, že je to práce především o zapisování souhrnných událostí v obci pro další generace, a to co nejvíce čtivou a přehlednou formou.

Určitě je pro vás jako kronikáře výhoda historická znalost a zaměření, je to tak?
Doufám, že ano. Vím, co v kronikách hledám, tak se pokusím to do té domažlické psát. Naopak si nemyslím, že čím delší zápis, tím lépe – zvlášť co se týká světových a celorepublikových záležitostí. Ráda bych se dopracovala k tomu, že kronikářský záznam nebude suchý výčet dat, ale podaří se mi do ní přenést i něco z atmosféry naší doby.

Chcete mapovat dění a uchovávat historii města, jak nejdéle to půjde? Dle představ se této funkce člověk vzdává až ve velmi vysokém stáří.
To je pro mne záludná otázka. Záleží na spoustě aspektů, ke kterým se teď nemohu vyjádřit. Zkuste se mne na tuto otázku zeptat po roce, až budu mít za sebou alespoň minimální kronikářskou zkušenost.

Na kronikaření navazujete. Chcete pokračovat stejným stylem jako Vaše předchůdkyně, anebo byste ráda našla svůj styl a vnesla do toho invenci? Nebo snad máte i nějaký nápad na něco nového, co dosud kronikáři před Vámi nedělali?
Samozřejmě že bych ráda měla v rámci „kronikářských možností“ svůj styl. Ale to se nevylučuje s tím, že naváži na práci mé předchůdkyně PhDr. Věry Závacké, která má neuvěřitelný přehled. Nápadů mám spoustu, ale myslím, že za začátku se budu muset „zapracovat“ a teprve postupně si najdu vlastní cestu. Formát kroniky je do jisté míry daný a nemá cenu se snažit o jakoukoliv „revoluci“ a už vůbec ne v poměrně konzervativních Domažlicích.

Jindřich Šimon Baar
Jedna z 'nej' osobností regionu se narodila před 150 lety