Kniha se často opírá o dopisy a deníkové záznamy Martina Ekšteina z Prapořišť u Kdyně na Domažlicku, který odešel jako legionář na frontu a po válce se do obce vrátil.

„Objevila jsem tuto osobní pozůstalost Martina Ekšteina. Na jeho záznamech je patrné, jak se s postupem války proměňoval vztah k válečným událostem, k životu, a to od roku nástupu na frontu až po návrat domů. Nakonec zjistil, že ho válka poznamenala a vykořenila natolik, že region opustil,“ řekla na úvod Pinkrová s tím, že kniha vyšla k příležitosti 100 let návratu legionářů a v neposlední řadě i z důvodu, že si lidé myslí, že se v regionu nic nedělo, když se u nás nebojovalo.

„Snažíme se na knize ukázat, jak hluboce válka zasáhla do životů všech obyvatel, jak se předkům žilo, čím si prošli,“ doplnila Pinkrová.

Na knize kromě Kristýny spolupracovali Karel Řeháček, David Pinkr a Radka Kinkorová. Společně na slavnostním představení knihy nastínili jednotlivé oblasti, o nichž kniha pojednává, ale promluvili i o první světové válce v obecné rovině a uvedli tak na světlo některé souvislosti, které si na první poslech a dojem člověk neuvědomí. Například skutečnosti, které rozhodly o výsledku války.

„Velká válka byla specifická tím, že šlo o neuvěřitelně rozsáhlý konflikt, kterého se zúčastnilo velké množství lidí i států. Ve srovnání s předchozími boji byly v této válce obrovské materiální i lidské ztráty. Boje před tím byly zkrátka rychlé, krátké, dobyvačné. Nikdo nebyl hospodářsky dostatečně připravený na pětiletý konflikt o takovém rozsahu,“ podotkl Karel Řehák s tím, že první světovou válku – tedy její prohry a vítězství – rozhodly hospodářská připravenost, ekonomická síla a přístup ke zdrojům.

Další troškou do mlýna v diskusi a představení knihy přispěla Radka Kinkorová, která srovnala život před válkou, za války a po válce. „Lidi si před válkou tak špatně nežili. Budovalo se, vznikla řada důležitých a velkých staveb, stavěly se školy a tak dále. Po válce pak společnost zažila přerod světových map, přepisovaly se mapy, vznikaly nové státy, politické systémy a další. Města na Domažlicku takové změny nepocítila a venkov to vnímal jinak. I tak je ale Domažlicko učebnicový příklad, jelikož část společnosti byla česká, část německá a rozdíly se daly krásně demonstrovat na konci války. Češi a Němci to vnímali odlišně.“

Řehák tuto problematiku doplnil o srovnání s beletrií. Právě spisovatelé totiž dobře reflektovali dění v městech na okrese, ve městech jako Holýšov, Domažlice, Kdyně, Horšovský Týn a další.

„Nejlepší je pro to Poláček. Ačkoli o Domažlicích nepsal, možná v nich ani nikdy nebyl, vystihuje dění a pocity těchto míst. Na jeho dílech se dozvíte, jak se tu tehdy žilo.“

Nechybělo ale ani srovnání se současností. Konkrétně autoři v diskusi zabrousili na paralelu ohledně přerušení výuky v době Velké války a uzavřenými školami v době koronavirové krize.

„Děti byly zkrátka více bezprizorní. Přerušila se výuka, museli chodit sbírat byliny na čaje pro vojáky a další, učitel s nimi chodit při sbírkách a podobně,“ zmínil poslední autor knihy Mezi orlem a lvem David Pinkr, který vyučuje dějepis na mrákovské základní škole.

Ačkoli ale autoři řekli hodně, z děje v knize neprozradili posluchačům téměř nic. „Na knihu se těším, mám tyto regionální záležitost rád,“ uvedl pravidelný návštěvník výstav Karel Novák z Domažlic.

Co se týká výstavy jako takové – podílelo se na ní více subjektů, včetně sběratelů a nadšenců. „Chtěla jsem, aby se na ni podílelo co nejvíc lidí, aby bylo patrné, jak toto téma zasahuje do společnosti i dnes. Oslovili jsme proto obce, starosty, nadšence a sběratele, kteří nám byli ochotni poskytnout materiály, fotografie a vzpomínky. S výstavou nám pak pomohla Československá obec legionářská z pobočky v Plzni a sběratelé,“ řekla na závěr Pinkrová.

Výstava v muzeu potrvá do 29. 10.