A právě takové ocenění si v polovině května ve Spáleném Poříčí převzala osmašedesátiletá Vlasta Panošová z Chodské Lhoty.

„Je to velmi milé, že si na mou práci někdo vzpomněl," říká skromně Vlasta Panošová.
Celý život zcela nezištně pomáhala zdravotně postiženým spoluobčanům. Ačkoliv  sama je už léta těžce nemocná a  absolvovala už osmnáct operací, ve svém poslání stále pokračuje. Pravidelně jezdí do Domažlic, kde navštěvuje  a nakupuje těm, kteří nemohou bez pomoci vyjít ven.

„Chtěla jsem být zdravotní sestrou. Rodiče tomu ale nebyli nakloněni, tak jsem studovala ekonomickou školu. Zdravotnictví mě ale pořád lákalo. Udělala jsem si alespoň kurz zdravotní sestry a pomáhala v nemocnici. Velmi mě to bavilo. Pomáhat nemocným mně snad bylo předurčeno a vždy jsem k tomu tíhla," pokračuje Panošová.

Je dlouholetou předsedkyní místní organizace postižených v Domažlicích. Dlouho byla členkou okresního výboru Sdružení zdravotně postižených.
Je také autorkou Kartičky záchrany. V kartičce z tvrdého papíru, která se vejde každému do peněženky, jsou veškeré důležité údaje, které  v případě nehody či náhlého kolapsu okamžitě pomůže lékaři.

„Vymyslela jsem to kvůli sobě. Měla jsem silnou ledvinovou koliku a nemohla jsem ani mluvit. Lékařka to tenkrát nedokázala pochopit a byla na mě hrubá. To mě přivedlo k tomu, že malá kartička, kam si člověk vyplní jméno, užívané léky, nemoci, zda je na něco alergický, telefon do nejbližší nemocnice, kontakty známých a příbuzných a tak dále, může mluvit za nemohoucího," popisuje  Panošová svůj vynález, který už ocenila spousta lékařů a záchranářů.
Obyčejná malá kartička, kterou by podle slov Vlasty Panošové měl u sebe nosit i zdravý člověk, zachránila už několik životů.

„Známí měli dopravní nehodu na Kočárku a právě díky Kartičce záchrany přežili. K mání je zdarma v domažlickém Centru zdravotně postižených a také například na některých městských úřadech."

Přání Vlasty Panošové je typické pro člověka, kterému nejsou osudy lidí lhostejné.
„Moc bych si přála, aby byli lidé k sobě ohleduplnější. Když někdo na ulici padne, nemusí jít vždy o opilce. Zkolabovat může člověk z mnoha důvodů a někdy rozhodují minuty. To nejmenší, co může udělat každý, je zavolat záchranku," dodala Panošová.