Poblahopřát k takové poctě Karlovi přišla celá řada hostů, a to nejen z řad spolků, kde je členem, ale i od přátel, nejbližších a rodiny.

„Karl je dlouholetý, upřímný propagátor přeshra-ničního přátelství a spolupráce. Je to slušný člověk, poctivý a poctivé jsou jeho články i přístup k životu, opravdový zájem, laskavost a nezištná pomoct, kterou jsme zaznamenali i v poslední době v čase korony,“ řekl před samotným předáním starosta Domažlic Zdeněk Novák, který se k této příležitosti, stejně jako Karl, oblékl do chodského kroje.

„Dostalo se mi velké cti, vyznamenání mne překvapilo a velmi si jej vážím,“ reagoval na ocenění Karl s tím, medaili přebírá i jménem všech, kteří přispěli k německo-českému přátelství.

„Vždy budu stát na straně Chodska. Mám rád Čechy, mám rád Plzeň, mám rád Chodsko a mám rád Domažlice,“ doplnil Karl ve své řeči, kterou se částečně naučil i česky.

Ovšem kromě pamětní medaile zažil nejedno překvapení, a to nejen v podobě dortu od domažlického Klubu českého turistů, ale i v podobě Jaroslava Dufka. Dnes devadesátiletý muž kdysi býval lesníkem, který Karla Reitmeiera společně s tehdejším furthským starostou Reinholdem Machem v roce 1990 fotografoval v zakázaném prostoru těsně pod Čerchovem. Reitmeierovi dnes přezdívají Čerchov právě kvůli lásce k tomuto vrcholu. Chodí na něj až 60krát až 70krát za rok. Přesně ale neví, kolikrát na Čerchově byl. Nicméně počet jistě přesahuje tisícovku.

Kromě medaile se na slavnosti připomnělo i jeho získání ceny Stavitel mostů, z roku 2015.