„Vždycky jsem psala, ale vše končilo takzvaně v šuplíku. Přátelé mne nyní donutili do něj sáhnout a podělit se o svá sdělení s ostatními,“ říká ke své knížečce skromná mladá žena, známá v Domažlicích například svými aktivitami spojenými s Mateřským centrem Benjamínek.

„Když jsem přemýšlela, co Veroniku vedlo k psaní básní, došla jsem k závěru, že to bylo její zrození ve znamení Vodnáře. Vodnáři jsou silné osobnosti, ač to někdy o nich vůbec netušíme a hledáme cestu, jak jim pomáhat. Domnívám se, že osud předurčil Veroničinu budoucnost. Možná i to, že v roce 2007 konečně přestane psát do šuplíku a vydá se na nelehkou cestu, kdy ukáže světu svoji prvotinu v podobě sbírky básní Rozházené myšlenky,“ zmínila při křtu kmotra, jinak kolegyně autorky ze školy, zástupkyně ředitele Věra Prantlová.

Svoji učitelku podpořili i její žáci. Monika Kreuzová, Nikola Jeřábková a Pavla Kaufnerová představily o křtu několik básní se sbírky. Pod ní je podepsaná i žákyně II. ročníku oboru zdravotní asistent Adéla Hrušková, která do sbírky přidala své kresby. Proč autorka požádala o ilustrace svoji žákyni? „Mám ráda spolupráci, zejména mezi různými generacemi. Chtěla jsem proto, aby také při křtu děvčata recitovala z mé sbírky, aby to nebylo ´suché´,“ vysvětlila Deníku Němcová.

Na křest knížky přišla řada jejích početných přátel, rodina a také spolupracovníci. „Bylo pro mne ctí, že jsem mohla být při křtu kmotrou. Veroničiny Rozházené myšlenky přímo vycházejí z jejího ryzího nitra, které nám v podobě této knížečky odhalila,“ doplnila vyznání Prantlová. A jaké poselství by autorka prvotiny chtěla předat ostatním? „Napsala jsem ho vlastně už v úvodu své sbírky. Všem, kteří ji otevřou, přeji, aby v ní našli alespoň malý kousek své životní pravdy,“ zakončila Veronika Němcová.