Člověk, od dětství skaut, člen Junáka, který se po celý svůj život řídil skautským ideálem „cokoliv dělám, dělám pro druhé“. Nesmírně skromná, obětavá, pracovitá a moudrá osobnost, která celý svůj život zasvětila Domažlicím a Chodsku.
Jako učitel Základní umělecké školy v Domažlicích vychoval řadu výborných muzikantů, založil a vedl jazz band složený z žáků základní umělecké školy, pomáhal národopisným souborům celého Chodska s přípravou nejrůznějších hudebních a tanečních pořadů, podílel se na pořádání Chodských slavností, na nichž též aktivně vystupoval s Konrádyho dudáckou muzikou, s Drancaly, instrumentálním triem, které založil a pro které psal a upravoval skladby, vypomáhal jako klarinetista i dalším muzikám a podílel se na organizování nejrůznějších folklorních pořadů a akcí.
Vladimír Baier byl mimořádně hudebně nadaný, avšak poválečné politické uspořádání Československa mu jako synovi bývalého živnostníka neumožnilo studovat. Vlastním úsilím a samostudiem se vypracoval až na ředitele Muzea Chodska v Domažlicích, které pod jeho vedením doznalo mnoho pozitivních změn.
Polistopadoví vládnoucí představitelé Domažlic, byť se k němu v předchozí době stavěli jako jeho přátelé, jej velmi rychle označili za starou strukturu a odstranili z veřejného života. Tehdy se Vladimír Baier zcela uzavřel před světem a v intimitě svého domova dál pracoval na hudebních úpravách i kompozici nejrůznějších písní a skladeb, sepisoval nejrůznější muzikantské příhody, připomněl nejrůznější „nerudovské“ postavičky domažlické čtvrti „Na Čouchu“ a připravoval folklorní pořady pro již zmíněné národopisné soubory. Výsledkem jeho činnosti bylo vydání tří knih. Mnoho dalšího nevydaného, avšak velmi vzácného materiálu rodina po jeho odchodu poskytla Muzeu Chodska, kde čeká na možné vydání.
Jako aktivní člen Junáka pomohl oddílu Bazilišci obnovit a vybudovat letní táborovou základnu na Bystřici, kam sám chodil tábořit v dětství a v mládí.
V pokračování jeho aktivní duševní činnosti jej zastavila nečekaná, zhoubná nemoc, jíž podlehl.
Je velmi smutné, že dnes, kdy by se byl dožil svého významného životního jubilea, si nikdo z dnešních představitelů města, pro které toho Vladimír Baier tolik vykonal, ani nikdo z takzvaných muzikantských přátel, pro něž v dnešní materiální a ziskuchtivé době zcela bez nároku na jakoukoli odměnu až do konce svých dní pracoval, nevzpomněl.
O to více mne potěšil dopis od Muziky Souboru písní a tanců Josefa Vycpálka z Prahy, tazvaných Vycpálkovců, v němž její členové nejen že vzpomínají na Vladimíra Baiera, ale dokonce ho nazývají „Naše chodské sluníčko“. K připomínce jeho nedožitých osmdesátých narozenin připravili na neděli 25. března vzpomínkové odpoledne v Praze v Tyršově domě. V programu zazněly vlastní skladby Vladimíra Baiera i jeho úpravy lidových písní.
Čtenář reportér
Mgr. Jana Terelová, roz. Baierová, dcera
