„Ve středu 18. listopadu jsem u Synagogy nastupovala do poslední tramvaje ve směru na Bory. Bylo to krátce před půl dvanáctou večer. Jen tak tak jsem ji stihla. Trpím totiž artrózou třetího stupně a špatně chodím,“ říká Hořejší.

Když na poslední chvíli nastoupila do předních dveří soupravy, podával jí ještě kolega z nástupiště dvě tašky. „Měla jsem co dělat, abych v tramvaji udržela rovnováhu. Přesto jsem hned šla ke strojku pro označování Plzeňské karty. Než jsem ji ale stihla použít, kdosi mi v tom zezadu zabránil a přístroj vypnul. Ukázalo se, že to je jeden z revizorů. Ani se na nic neptal a rovnou mi vypsal pokutový bloček,“ vypráví žena.

Přestože byla od začátku přesvědčena, že pokutu dostala neprávem, raději ji hned šla hned zaplatit, aby dlužná částka ještě nestoupla. Doufala, že později se vše vysvětlí. „Zkrátka nebylo možné, abych si lístek koupila dřív. Mezi tím, než jsem nastoupila do tramvaje, a okamžikem, kdy jsem se chystala označit lístek, uplynulo asi pět nebo sedm vteřin. Udělala jsem to nejrychleji, jak jsem mohla,“ říká Hořejší.

V úterý vše projednala s ekonomickým ředitelem PMDP Miroslavem Kočicou. „Pan ředitel mě vyslechl a vše jsme spolu v klidu probrali. Myslela jsem si, že mi nakonec pokutu vrátí, ale to se nestalo,“ říká zklamaně žena.

Podle Kočici kontroloři dopravního podniku postupovali korektně. „Neudělali žádnou chybu, chovali se slušně. Paní při našem rozhovoru připustila, že mezitím, když nastoupila do vozu, a tím, než si koupila lístek, došlo k prodlení. Proto jí pokutu nevrátíme,“ vysvětlil Kočica.

Podle Hořejší je to ale rozhodnutí nespravedlivé. „Revizoři přece musí rozlišovat mezi tím, za jak dlouho stihne ke strojku doběhnout například nějaký mladík a jak dlouho to trvá třeba ženě, jako jsem já,“ míní žena.