Kdybych byl průměrná česká důchodkyně, zhruba 23. v minulém měsíci bych zůstal na mizině. Jako muž-důchodce bych v měsíci o jedenatřiceti dnech ´vyžil s odřenýma ušima´. Takový závěr mohu učinit po měsíčním experimentu, kdy jsem se snažil vyžít z průměrného tuzemského důchodu.

Podle informace od tiskové mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Viktorie Plívové byla průměrná výše starobního důchodu ke 31. prosinci loňského roku 10 552 Kč, z toho u mužů 11 700 Kč a u žen 9 584 Kč. A protože jsem se při výdajové stránce choval jako muž, vycházel jsem ve svém rozpočtu z vyšší částky, i když na ni zdaleka nedosáhne každý český senior.

Po odečtení stabilních a neměnných nákladů (energie, voda, pojištění bytu a auta, koncesionářské poplatky) mi zbylo  7950 korun.

Protože mám stavební spoření a penzijní připojištění, měl bych odečíst dalších 1500 korun. Pokud bych byl v důchodovém věku, zřejmě bych tyto náklady neměl, ale na druhou stranu předpokládám vyšší výdaje za léky a zdravotní péči, které nyní naštěstí nepotřebuji.

Z rozpočtu tedy uberu na tento účel necelou tisícikorunu. V peněžence mi tak zbylo sedm tisíc korun. Částka 225 korun na den se mi zdála na běžné výdaje poměrně dostatečná. Na začátku měsíce jsem však neměl představu, co vše kromě běžných nákupů zasáhne do rozpočtu.

Za jídlo  a drogerii jsem utratil celkem 3 933 korun. Potvrdilo se mi, že v období, kdy je osobní rozpočet ´našponovaný´, se vyplatí sledovat akční nabídky prodejen.

Už se nedivím, že v první den jejich platnosti jsou obchody zaplaveny kupujícími s lístečky, na kterých jsou zapsány položky z pestrobarevných letáků.
Měl jsem pocit vítěze okresního přeboru v přespolním běhu, když jsem do svého košíku ukořistil několik kedlubnů za poloviční cenu nebo kuřecí řízky s výraznou slevou. Nákupy jsem začal brát nejen jako nutnost, ale i hru.

Odhaduji, že díky výrazné orientaci na akční nabídky obchodů jsem v položce nákladů na potraviny a drogerii ušetřil zhruba 20 procent v porovnání se standardním ´házením´  zboží do košíku bez rozmyslu a sledování cen.
Během měsíce jsem si několikrát vyhodil z kopýtka.  Tyto výdaje, které nebyly nezbytné, by šlo v případě finanční krize vynechat a tyto radosti si nedopřát (kniha a časopis 340 Kč, večeře v restauraci  200 Kč,  permanentka do sportovního centra 650 Kč a koupě žlutého kvítku v rámci charitativní akce 28 Kč).
Co už jsem vynechat nemohl, byla platba daně z nemovitosti, která mi z rozpočtu odebrala dalších 396 korun. Za zbylé peníze (1453 Kč) jsem nakoupil naftu do svého auta, což mi téměř přesně vydrží na mé průměrné měsíční ježdění.

V závěru měsíce jsem se setkal s větším neočekávaným vydáním – musel jsem nechat opravit dveře u auta, u kterých se rozbil pant,  a zároveň vyměnit olej. Třiapůltisícový obnos jsem zaplatil z úspor, v běžném rozpočtu by na něj už nezbylo.

Pokud bych v seniorském věku už neměl ´kam sáhnout´, měl bych několik možností. Buď se zcela vzdát provozu vlastního auta a spoléhat na veřejnou dopravu a případně pomoc blízkých, nebo opravu nechat do dalšího měsíce, kdy bych musel velmi radikálně zrušit výdaje pro radost (kultura, sport, dárky) a zároveň se snažit alespoň o čtvrtinu snížit náklady na jídlo a drogerii.

Za realizaci měsíčního experimentu jsem rád. Mám teď mnohem lepší představu o struktuře svých výdajů, vím, kde se v případě potřeby dá ušetřit. Plně chápu pověstné nákupy seniorů orientované na slevy.

Navíc mám už vlastní zkušenost s tím, že živobytí ve stáří bude ve velké míře záviset i na tom, kolik peněz se mi na tuto životní etapu povede  naspořit.