Nad nejrůznějšími barvami a odstíny azalek, nad nimiž vykukují různé barevné listnáče, až přechází zrak.
„Bydlíme tady 35 roků, prvních pět let se dělalo hlavně na chaloupce, takže zahrada je tu asi 30 let a neustále se mění," říká Edita Krýslová.
V prvních letech, kdy po opravách domku došlo na zahradu, pěstovala hlavně letničky. „Stále jsem chtěla růže, ale zjistila jsem, že u nás dobře ´nejdou´. Pak jsem si řekla, že si pořídím azalky. Nejlépe se jim daří ve směsi rašeliny se substrátem, vyžadují vlastní spodní vodu a potřebují jí hodně. Tu tady ale nemám, takže si musím poradit jinak," říká s úsměvem seniorka s tím, že se zahradou jí samozřejmě pomáhá manžel Oldřich.
Skáčeme pohledem z jednoho barevného keře na druhý. Kde azalky shání? „Různě se snažíme. Máme jeden zdroj – paní, která pěstuje krásné věci. I když posílá zájemcům malinké, zhruba dvanácticentimetrové rostlinky, ale jsou dobré, kvalitní. Na nás už je ´vychovat´ z nich velké," směje se.
Za jak dlouho taková azalka vyroste například do metru výšky? „Pokud se jí daří, vyroste o tolik," ukazuje nám roční přírůstky, které se pohybují odhadem od 20 do 25 centimetrů.
Posléze mi ukazuje další ozdobu zahrady a připojuje otázku: Je to růže?
„Kvítky sice jako růže má, ale na stonku chybí ostny…," přemýšlím nad květinou. „To je také azalka, i když na první pohled vypadá její květ jako růže. Jsou to úžasné růžičky, překrásné," netají nadšení a podotýká, že některé z květů azalek už nejsou v nejlepší kondici. „Podepsaly se na nich deště a pak to horko. Tahle také měla krásné, jakoby nadýchané květy. Měla jste přijet dříve," konstatuje.
Procházíme se po zahradě mezi pestrobarevným mořem květů. „Všechny už s kvetením končí, nejhorší pro ně byla ta horka, pokyvuje hlavou, zatímco já se kochám desítkami keřů azalek rozmístěnými po celé zahradě.
V ní kromě azalek najdeme i růže, magnolie, pomněnky a spoustu dalších druhů květin i stromů. Z takového krásného prostředí se pak člověku ani nechce odejít.
