Kdyby vyrazili do těchto prostor před více než třiceti lety, riskovali by svobodu a třeba i život. V sobotu se nechala početná skupina návštěvníků zlákat do míst někdejší železné opony.

V prostorách bývalé roty v Železné jim systém fungování Pohraniční stráže přiblížila výstava fotografií i artefaktů. „Exponátem je i celá rota. Každých šest až osm kilometrů stál u státní hranice takový objekt,“ vysvětlil starosta Bělé nad Radbuzou Libor Picka. „Systém ochrany státních hranic nebyl nasměrován proti nebezpečí zvenčí, ale proti vlastním lidem. Tvořil vlastně vězení,“ doplnila náměstkyně hejtmana Marcela Krejsová.

A jak fungovaly pověstné dráty? „Když došlo k narušení drátěného zátarasu, sepnul se signál na rotě a z roty vyjela skupina vojáků se psem. Zjistili, co se stalo a případného narušitele pronásledovali a zadrželi,“ vysvětloval Picka. Kde byla vzdálenost mezi signální stěnou a hranicí kratší, sloužili samostatně útočící psi.

Rota byla postavena na německém hřbitově a kostele. „Blíž k silnici stál kostel a navazoval hřbitov. V roce 1964 byl kostel odstřelen a zbořen,“ doplnil historik Zdeněk Procházka.

Výstavu připravilo Muzeum Chodska. „Ale někdejší pohraničníci nám žádné dokumenty neposkytli. Všechny fotografie máme od kolegů z Německa,“ upozornil ředitel muzea Josef Nejdl.

Z bývalé roty se pokračovalo do zaniklé obce Pleš. Při prohlídce hřbitova a pozůstatků kostela svatého Jana Křtitele se účastníci seznámili s osudy jednoho z největších zaniklých příhraničních sídel na Domažlicku a Tachovsku.

Zajímavostí je dosud existující bunkr přímo na hřbitově mezi hroby. „Je tady za vámi, poznáte ho podle betonových bloků,“ ukázal Libor Picka, podle něhož však pozorovatelna nebyla využívána. „Musela se ale pravidelně bílit a to v rámci utajení nesmělo být ve dne. Bílilo se tedy v noci, kdy sem najela vozidla, osvítila místo, přivezli se lidé a celou noc se pod osvětlením bílilo,“ usmíval se při vyprávění starosta, který si jako absolvent vysoké školy odsloužil rok vojenské služby na rotě poblíž Pleše, ve Václavi.

O vzdálenější historii hovořil badatel a dokumentarista Zdeněk Procházka. Přiblížil dobu, kdy v okolí byly sklářské provozy, a popsal výrobu tabulového skla. Také ukázal přítomným symbolický hrob, kde je pietní místo, vzpomínka na legendárního pašeráka a agenta hajného Josefa Zíku.

Po komentované prohlídce mnozí využili možnost projít si lesní cestu na česko-bavorské hranice, v jejíž blízkosti jsou novodobé dřevěné sochy vyřezané z větrem polámaných stromů či ve starých pařezech.