Obyvatelé desítky obcí na Domažlicku ví, že pravidelné troubení každý pátek oznamuje příjezd majitele pojízdné prodejny Milana Kryštofa z Malonic. Ten se svým ´krámkem na kolečkách´ jezdí po okrese už od roku 1995.


Jaké obce máte na své trase?
Prodávám v Malonicích, potom jezdím do Františkova, Chotiměře, Podrážnice, Věvrova, Horšova, Hašova, Tasnovic, Mašovic a Jeníkovic. Oproti minulému roku jsem jezdil ještě do Borovice, tam ale už lidé ztratili zájem a přestali chodit.

Jak dlouho vám trvá, než všechny vesnice objedete?
V deset hodin vyjíždím z Malonic, vracím se domů někdy kolem půl čtvrté, někdy až v pět hodin. Je to práce na celý den. Pokud vím, tak provozuji v okolí jedinou pojízdnou prodejnu.

Co všechno váš obchod nabízí?
Veškerý sortiment. Prodávám všechny základní potraviny, pečivo, sýry, uzeniny, pivo, všechno, co je potřeba.

Kde zboží pro prodejnu nakupujete?
Jezdím do Plzně do Makra a například pečivo mi vozí ze Staňkova.

Co lidé kupují nejvíce?
Berou hodně mouku, máslo, sýry, olej a samozřejmě pečivo. Ti mladší si nakoupí jenom třeba trochu toho, co jim zrovna chybí, starší lidé si pak často nakupují potraviny na celý týden a spoléhají se na to, že příští týden zase přijedu.

Kolik lidí si k vám v každé obci přijde nakoupit?
Řekl bych, že v každé obci je to přibližně kolem tří lidí. Ale například ve Věvrově chodí jenom jedna paní.

Jak to vypadalo například před deseti lety?
To bylo něco úplně jiného. Jezdily dva autobusy, a to čtyřikrát týdně. V pondělí, úterý, čtvrtek a v pátek. Teď si musíme pro všechno zboží jezdit sami, dříve nás bohatě zásobovali. Takové časy jsou už ale pryč. Spousta starších lidí na vesnicích už zemřela a ti mladší si nakoupí sami.

Musíte mít velké finanční náklady. Je problém prodejnu udržet v provozu?
Je to veliký problém. Je to prakticky neustále úplně na hraně, každý menší výdaj navíc je pro mě hrozná potíž, každý navíc projetý kilometr se počítá. Například Horšovský Týn mi přispívá na provoz prodejny sedmdesát osm tisíc ročně. Spočítal jsem si, že by to mohlo stačit, ale je možné, že bude zapotřebí větší příspěvek, aby prodejna mohla vůbec fungovat. Nechci z města tahat peníze, ale náklady se zřejmě budou rok od roku zvyšovat.

Jak dlouho myslíte, že ještě prodejnu udržíte?
Nezbývá mi, než se snažit udržet prodejnu až do důchodu. Věnuji se jenom jí a jinou práci jen tak neseženu. Na provozu prodejny se samozřejmě nedá vydělávat, jenom přežívat.

Na malých vesnicích se ruší prodejny neustále, nepřemýšlíte o rozšíření pole působnosti?
Přemýšlím o tom, že bych se někde poohlédl. Čím více vesnic, tím lépe. Samozřejmě rostou i náklady, ale zase je větší tržba.

Na mnoha vesnicích je určitě vaše prodejna nezbytná…
Lidi mou prodejnu rozhodně potřebují, především ti starší, kteří si sami nakoupit prostě nezvládnou a nemají nikoho, kdo by jim pravidelně nakupoval. Mladí si nakoupit zajedou, ale když jsou například nemocní, tak jsme jim taky dobří.

Lidé se na váš příjezd určitě každý týden těší…
Lidé se těší, je to pro ně takové zpestření. Starší lidé jsou často sami a rádi si popovídají. Svěří se mi se svými problémy, poprosí mě, abych jim do příště sehnal, co potřebují, a když už například špatně chodí, tak jim klidně donesu nákup až do domu. Jsem taková sociální služba.