Rozhodl se pokořit nejvyšší horu Afriky, takřka šestitisícový zázrak s kouzelnou divočinou a zvěří u dna a sněhovou pokrývkou na vršku. Jak strastiplná byla cesta, kterou bez šerpů lze zvládnout jen těžko, prozradil v rozhovoru.

Takhle od stolu se zdá, že výstup na vrchol Kilimandžára (výška 5 895 metrů nad mořem pozn. redakce) je hračka a zvládne to každý. Jistě mě i čtenáře vyvedete z omylu, že?

Možná nevyvedu. Kili je víc o psychice, než o fyzičce. Jde víceméně o vysokohorský výstup, nikoliv technický. Každopádně výzvy nebo překážky v životní cestě, to je pro mě takové koření. Musím furt něco řešit, něco posouvat, zkrátka v životě nesmím nikdy zabřednout do stereotypu nebo, nedej bože, nudy. Musím mít každý den jiný a i k tomu ty výzvy slouží. No a Klili byla jedna z těch velkých výzev. Na ten monumentální kopec jsem několikrát koukal při cestách na safari, až to došlo do bodu, kdy jsem si řekl, že výstup na vrchol musím připravit. Opět jsem hodil výzvu do placu, nabral k sobě pár dalších lidí a vše zorganizoval. 

Sáhl jste si na dno? Neměl jste někde cestou chuť to vzdát, počkat na ostatní nebo to otočit a vrátit se zpět?

Na dno jsem si sáhl až při výstupu ze základního tábora na vrchol. Tam skutečně každý krok bolel. Navíc bylo patnáct stupňů pod nulou, šlo se extrémně pomalou chůzí, kdy jsem za svitu čelovky viděl jen kotníky toho před sebou. Nikdo neřekl ani slovo, takže být sám se sebou ve svojí hlavě osm hodin byla další významná obstrukce. Nápad vykašlat se na to, nebo myšlenky, jestli to mám vůbec zapotřebí, hlavou samozřejmě probleskly. Nejspíš každému, ale vůle to celé zvládnout a dokázat si to, byla násobně silnější. 

Dnešní způsob sečení je pro mláďata schovaná na lukách zničující.
Sezóna vyhledávání srnčat pomalu končí. Ročně jich při sečení zemře 60 tisíc

Šerpové hrají při výstupu asi velkou roli, že?

Nosiči jsou nezbytní. Naprosto. Když jsem zveřejňoval různě fotky z výstupu, setkal jsem se s komentáři všemožných chytráků a odborníků na všechno, kteří byli nejdál v Tunisku. Ti hlásili, že si to má každý vynést sám a tak podobně. Inu, rád bych je viděl. Po kilometru by to otočili. Nebo by možná ani nevyšli, protože se musí nést úplně celý kemp, jídlo na týden pro všechny, spousta různého vybavení. Ne nadarmo je státem daný počet nosičů na jednoho účastníka. Oni zkrátka vědí, proč to dělají. Navíc je to docela drahé. Ovšem i to má svoje opodstatnění. Vedle toho, že se dává práce velkému množství místních, tak vyšší cena odradí spoustu lidí, kteří na to nemají ať už fyzicky či psychicky. Tím se výstup stává exkluzivnější a více pro ty, kteří to myslí vážně. Všeobecně jsem zastánce vyšších cen věcí nebo exkluzivních míst po světě a rád si za ně připlatím, neboť jsem za poslední roky zjistil, že to za to stojí. 

Co výškové rozdíly a důsledky s nimi spojené, na to se nelze připravit předem, ne?

Připravit by se dalo jedině, pokud by se člověk pohyboval nějakou dobu před výstupem ve výšce 4 500 metrů nad mořem a výše. To je skoro výška Mont Blancu, čili v Evropě taková možnost ani neexistuje. Je dobré tu výšku mít sice na paměti, ale moc si ji nepřipouštět a hlavně se tím nestresovat. To vše jen zhoršuje. Pomalu chodit, pomalu dýchat, hodně jíst a ještě víc pít. Taky poslouchat rady průvodců a zkušenějších spoluúčastníků. Prostě klasika. Já měl ještě velmi speciální lék na hustotu krve – Diamox, který mi hodně pomohl. 

Z nového vysílače Domažlice – Čerchov je možné naladit digitální rozhlasovou síť RTI cz s nabídkou rozhlasových stanic Český rozhlas Karlovy Vary, DAB Plus Top 40, Rádio Proglas, Rádio 7, Rádio BEAT, Rádio 1, Signál Rádio a Rádio Ukrajina.
Domažlicko má nový televizní vysílač na Čerchově, naladit půjde i Rádio Ukrajina

Na Kilimandžáro vede několik tras. Kterou a proč jste zvolil?

Vybral jsem trasu výstupu pojmenovanou Shira (jeden ze tří stratovulkánů hory, pozn. redakce), která je z těch méně náročných a vhodnějších na aklimatizaci. Takže prvních pět dní, než se dojde do základního tábora, byla cesta relativně v pohodě. Problém byl s počasím, dost nám pršelo. Nic nemělo šanci uschnout, navíc teplota nikdy nepřekročila pět stupňů. Vedle nastavení méně náročné trasy jsem nechal připravit kvalitnější servis, tedy lepší jídlo, jeho dostatek a pohodlnější matrace. Opět platí pravidlo, že čím lépe se člověk nají a vyspí, tím si zvyšuje šanci na úspěch. 

I přes to, hodláte se na Kilimandžáro vrátit a vzít tam další skupinu turistů? Anebo zamíříte na nějaké jiné vrcholy, které by se tak mohly stát novými výzvami?

Teď v létě jsem měl možnost účastnit se výstupu na Gerlachovský štít, ale to jsem byl zatím nucen odložit, neboť se mi do letního kalendáře nakupilo velké množství svateb, které fotím. Právě profesionální fotografování svateb je mojí velkou vášní a přes českou letní svatební sezonu se jí věnuji úplně naplno. Nicméně na Kili se vrátím. Konkrétně v únoru 2023 už mám připravenou skupinu zájemců, mezi nimi i některé české celebrity, takže to bude asi nejbližší výstup, který mě čeká.

Kluci v rámci ukončení sezóny převlékli trikoty mladých hasičů za dresy mužského družstva.
Mokrý ceremoniál pasoval mladé hasiče na muže

Několikrát do roka vás to s turisty zavede i na safari. Není to už trošku "nuda"? :) Přece jen vídáte a fotíte stále stejná zvířata. Dá se v tom pořád nacházet a objevovat něco nového?

Safari je taková moje srdcovka a klidně bych ty národní parky navštěvoval každý týden. Nicméně kdybych se tam jezdil jen dívat nebo na focení měl jen mobil jako má většina účastníků, tak jedna nebo dvě návštěvy k nasycení bohatě stačí. Nicméně jsem si pořídil 600mm ultra zoom objektiv, takže dokážu vyfotit, co jiní ne. Hlavně příroda skýtá pokaždé jiný divadlo. Zvířata dělají vždy něco jiného. Už to dávno není o tom, že fotím každou zebru, žirafu nebo slona, ale vybírám si situace a lokace a hledám zejména kočky. Zrovna nedávno jsem měl možnost fotit servala, což je vzácnost, skoro něco jako náš rys. Nebo z bezprostřední blízkosti lvíčata odpočívající na stromě. Pokaždé se objeví něco nového, překvapivého a nikdy to není stejné. Navíc se mi mění klienti, které na každé nové cestě provázím. 

Nemáte někdy strach, že se zvířata dostanou příliš blízko a mohla by zaútočit?

Všechno je to o zkušenosti a schopnosti předvídat chování zvířat. Já už to často dokážu sám a lidi v autě vedu, co dělat a co nikoliv. Zvířata jsou většinou plachá, ale nesmíte je nikdy vylekat nebo před nimi zbrkle utíkat, to jsou pak nepředvídatelná a tím pádem nebezpečná. Ale takový lev tři metry od auta nebo gepard na kapotě, to je naopak mega zážitek. Takže žádný hluk, hlasitá mluva, fotky s bleskem nebo rychlé pohyby a nebezpečí nehrozí. Lidi pro ně nejsou cíl. Navíc oni ten safari jeep vidí jako celek, nikoliv jednotlivé osoby uvnitř, takže jsme moc velký potenciální cíl. Paradoxně nebezpečnější je buvol nebo slon než jakákoliv šelma. Jednou jsme se ale v Serengeti (národní park v Tanzanii) narazili na velké stádo slonů, kteří měli pravděpodobně nějakou špatnou předchozí zkušenost se safari autem a tak, aniž bychom je jakkoliv provokovali, vydali se zběsile za námi a měli jsme co dělat, abychom jim ujeli do bezpečí.