„Ve středu před Chodskými slavnostmi jsme si objednali dovolenou last minute v Hurghadě. V neděli jsme odletěli a zcela bez problémů jsme se dostali až na místo a ubytovali se v hotelu. Vypnuli jsme telefony, protože jsme si chtěli odpočinout. Dovolenou jsme si užívali bez problémů,“ vypráví Petr Choma.
Ve středu už jim to nedalo a telefony oživili.

„Začala nám chodit jedna esemeska za druhou od našich příbuzných, kteří byli vyděšení, co je s námi, a popsali nám, co se děje. My jsme totiž netušili, co se v Egyptě mezitím rozpoutalo. Pustil jsem si televizi a na německém kanálu jsem se ve zprávách dozvěděl, že se v Káhiře střílí a že je tam spousta mrtvých,“ pokračuje Choma s tím, že zhruba čtyři hodiny byl uzavřen i jejich hotel, aby nikdo nemohl na ulici.

Dovolenou Chomovi nepřerušili a v Egyptě zůstali.
„Já jsem se hrozně bála. Nešla jsem ani na ulici. Z dovolené jsem už nic neměla. Nedokázala jsem relaxovat, když jsem věděla, že se o tři sta kilometrů odsud střílí do dětí,“ řekla Dagmar Chomová.

„Do konce pobytu jsme stále sledovali, jak se situace vyvíjí, ale tady byl klid. Všimli jsme si pouze několika změn, a to, že na pláži byly posilněny hlídky. Další den tudy projížděl vojenský člun a dvakrát nad námi prolétla stíhačka. Zrušeny byly ale výlety do okolí. Jeden známý chtěl vyrazit na čtyřkolce do pouště navštívit nějakou beduínskou vesnici, to však nesměl,“ popisuje Choma a pokračuje: „Při odjezdu stál ve městě transportér s dvěma vojáky, jezdilo se jen jedním pruhem, ale plynule.“

Podle jeho svědectví vojáci sledovali auta a cestující jen vizuálně. Přímo před letištěm byly postaveny zábrany.  Autobus jimi musel prokličkovat. Všude kolem stáli vojáci, ale nikoho nestavili, nekontrolovali, jen provoz sledovali. Chomovi se dostali z Egypta bezpečně domů a v místě, kde si chtěli odpočinout, byl sice klid, ale jak oba řekli, kdyby věděli, co se tam bude dít, nikdy by se pro Egypt nerozhodli.

„Já jsem ráda, že jsem doma, a už mě tam nikdy nikdo nedostane,“ dodala Dagmar.