Podle zemědělců je paběrkování na Domažlicku dávnou minulostí. V minimální míře se najdou lidé, kteří chodí sbírat zbylé kukuřičné palice.

„Pokud někdo ještě dnes vyrazí sbírat kukuřičné palice, které řezačka ztratila nebo urazila, jsou to myslivci. Zbytky kukuřice pak v zimě krmí zvěř," uvedl agronom ZOD Mrákov Václav Kůstka.

Sesbírat pytel takových kukuřičných palic není legrace.
„Technika je už tak kvalitní, že palice ztratí nebo poškodí jen v minimální míře. Jedná se o promile ztrát. Napaběrkovat jeden pytel je otázka několikahodinového běhání po poli."

Když se na Domažlicku ještě pěstovaly brambory, bylo paběrkování velmi populární.
„Brambory jsme ve velkém pěstovali naposledy v roce 1990 a pak ještě asi pět let v menší míře. Tehdy se vždy nahlásilo, kdy bude sklizeň dokončená a kdy si mohou lidé začít paběrkovat. Tehdy vyrazilo na pole i dvacet lidí. Když řádek prohrábli motyčkou vždy něco našli. Tehdy se kvůli starým řezačkám dal ještě nějaký ten pytel nasbírat," vzpomíná Kůstka.

Chodila se sbírat i pšenice.
„Pšenici, kterou na kraji pole kombajn nedosekal, sklidili lidé se srpy nebo nůžkami. Klasy se zrny pak dávaly slepicím. Dnes už se to nedělá, i když na okraji pole i dnes vždy něco zbude. Lidé jsou pohodlní," dodává Kůstka s tím, že i krádeže na polích před sklizní se dnes už téměř nevyskytují.