Vrcholem sobotního programu bylo vystoupení Konrádyho dudácké muziky, nejznámější chodské kapely, která těší posluchače už 66 let.

Legenda chodského folkloru Antonín Konrády na jevišti zavzpomínal na některé zážitky, které ho během jeho dlouhé kariéry potkaly. Diváky snad nejvíce pobavil, když vyprávěl příhodu, která se odehrála za jeho mladých let, když se vydal vlakem z Domažlic na vystoupení na hornický den do Zbůchu. Hrát tam s ním měl muzikant Jaromír Horák, který na akci jel z Plzně.

Konrády však po cestě potkal svého spolužáka. „Vzpomínali jsme na školní léta. On mi řekl, že je vyučený zedník a jezdí do Pardubic stavět bytovky. Já mu zase povídal, že jedu do Zbůchu na den horníku a budu tam vystupovat s Jaromírem Horákem,“ vzpomínal hudebník.

Místo dud nářadí

Cesta rychle utíkala a po nějaké době spolužák Konrádyho upozornil, že už jsou ve Zbůchu. „Člověče, koukej vypadnout z vlaku nebo tě to odveze do Plzně. Tak jsem si vzal kufr a vystoupil. Jaromír už tam na mě čekal, za deset minut jsme měli vystupovat. Řekl mi, ať se hned oblíknu, vezmu dudy a jdeme na to.Otevřel jsem kufr a zbledl jako Kozina před smrtí. Oni tam nebyly dudy, ale zednické náčiní. Když jsem viděl Jaromíra, myslel jsem, že ho klepne pepka,“ říkal se smíchem Konrády.

Oba umělci pak přemýšleli, jak z prekérní situace kulantně vybruslit. Jaromír Horák pak navrhl, aby Konrády při vystoupení vyprávěl poudačky, což mu vydrželo dodnes. „Všechno zlé je k něčemu dobré,“ dodal s úsměvem muzikant.

Konrády se rovněž rozpomínal, jak se se svým kamarádem a muzikantem Zdeňkem Bláhou z Horní Břízy zúčastnili v roce 1957 Mezinárodního festivalu studenstva a mládeže, kam je vyslal Svaz československé mládeže. Tehdy tam získali zlatou a stříbrnou medaili. „Vyhrál jsem tam ještě něco, ale nebyla to medaile, nýbrž moje manželka. V Moskvě jsem si ji totiž namluvil. Pochází od Opavy a tehdy tam tančila se souborem Opavica. Dodnes jsme spolu šťastní. Díky tomu, že rovněž vystupovala, má pochopení pro mé zájmy a já jí za to moc děkuji,“ dojal se Konrády.

Na roky se slavným dudákem vzpomínali i jeho kolegové z kapely. Václav Švík, který s Konrádym vystupuje přes padesát let vyprávěl, jak se na začátku sedmdesátých let Toník rozhodl, že rozšíří nástrojové obsazení o vozembouch.

Konrády si jej nejprve sestrojil např. z násady od koštěte, plechovky či z formy na pečení koláčů nebo srnčího hřbetu. Přidal formičky na pracny a další cingrlátka. „Když Toník spustil, nás ostatní nebylo skoro slyšet. Nejvíc to rozčilovalo naše klarinetisty a tak jeden z nich, Franta Pikhart, jednou před vystoupením v Mrákově povolil Toníkovi na vozembouchu šroubky tak šikovně, že to Toník nepoznal,“ řekl Švík.

Překvapení k narozeninám

Když pak Konrády přišel na jeviště a praštil vozembouchem, všechno to harampádí vypadalo. „Tenkrát mu dalo dost práce, než to posbíral a ani to mu neubralo na chuti na vozembouch hrát,“ uzavřel Švík.

Všichni hudebníci, kteří na letošních slavnostech vystupovali, si v sobotu pro Antonína Konrádyho připravili překvapení k jeho 90. narozeninám. Po jeho vystoupení mu všichni společně zazpívali a zatančili. „Moc vám děkuji a přeji vám všem, abyste se také dožili 90 let,“ poděkoval s nadsázkou.

Chodské slavnosti pokračovaly ještě v neděli mší svatou Na Vavřinečku, kterou sloužil biskup Tomáš Holub, na náměstí pak koncerty dechových kapel.