Tento týden navštívil Staňkov vzácný host. Václav Kabourek, staňkovský rodák, kterého osud zavál na spoustu zajímavých míst a do společnosti výjimečných osobností.

„Mým osudem bylo potkávat se se slavnými lidmi, aniž bych věděl, kdo jsou," říká.

Dnes šestasedmdesátiletý Kabourek nedávno vydal knihu o své životní cestě nazvanou Ze Staňkova do Hollywoodu. Na úterní besedu se svým krajanem přišlo do staňkovského Lidového domu více než sto lidí. S námi se Václav Kabourek setkal v neformálnější atmosféře staňkovské pivnice U Šimků.

„Tady vždy sedával můj táta, přesně na tomhle místě," řekl a poklepal na desku stolu kousek od plápolajících kamen. „Jako malý jsem tu na něj vždy čekal, protože špatně chodil a já ho v zimě musel vozit domů na saních," vzpomíná.

Z rodného města i země se Václav Kabourek rozhodl odejít velmi mladý poté, co se v polovině 50. let stal politickým vězněm. Podstoupil nevybíravé výslechy a odseděl si i rok v kriminále na Pangráci za protistátní říkanku:

„Staňkovští sedláci, to jsou přece pašáci. Jen ze svého berou a na JZD ser… Brzy přijde doba, o níž dobře víme, a pak těm rudým lumpům řádně zatopíme.

Po propuštění začal s kamarádem plánovat riskantní cestu na západ. Společně se ukryli mezi kládami dřeva v nákladním vagonu. Málem přitom byli dvakrát odhaleni.

Poprvé při celní kontrole v Domažlicích, když jeden z celníků poznal, že se dřevem někdo hýbal. Vlak měl ale zpoždění, a tak k plánovanému odstavení a prohledání vagonu nedošlo. Další kontrola pak byla u České Kubice, kdy po kládách nad hlavami mladíků běhali pohraničníci se psy, kteří se snažili oba uprchlíky, jež se maskovali rozléváním voňavky, vyčenichat. Po několika děsivých chvílích se však vlak s trhnutím znovu rozjel.

„Pořád jsem tak nějak přesvědčený, že o nás ty kontroly věděly, ale rozhodly se nás neprozradit," věří Kabourek.

Když se dostal za hranice, žil osm měsíců v Německu, kde působil i jako redaktor rádia Svobodná Evropa, a poté se již konečně vydal za oceán do své vysněné země Spojených státech amerických. Po pobytu v New Yorku zamířil do kalifornské továrny na sny do Hollywoodu.

Začátky byly skromné, ale již tenkrát se začal setkávat s celebritami. Obsluhoval filmové hvězdy jako pomocný číšník v restauraci patřící Frankovi Sinatrovi, dokud ho slavný zpěvák s křikem doslova nevyrazil na chodník. Kabourek mu totiž odnesl poloprázdný talíř v domnění, že Sinatra dojedl. Ten si však jen dal přestávku a nejlepší kousky si schovával na konec.

Poté, co mu přišel povolávací rozkaz k vojenské službě v armádě USA, strávil čtyři roky jako mariňák na válečné lodi. A právě v armádě se naučil i věci, na nichž si později v životě založil kariéru fotografování a pilotování vrtulníku a letadla.

Fotografoval v reklamě, u filmu se vypracoval až na vedoucího techniky filmových studií, a když to bylo třeba, občas si stoupl i za kameru. Do hollywoodských ateliérů mu přitom dopomohl režisér Jan Snížek a Kabourek tam začal pracovat již v době, kdy ještě ani nemluvil dobře anglicky.

Nejen v Hollywoodu se Kabourek seznámil s mnoha zajímavými lidmi.

„Kamarádi v ateliérech mi dali přezdívku Why me? (Proč já?), protože jsem se pořád potkával s významnými osobnostmi a netušil jsem, co jsou zač. Moje tehdejší přítelkyně mi říkala, že jsem snad jediný člověk na světě, který potká Ringo Starra z Beatles a pak se ho ptá, co dělá za práci!" směje se Kabourek.

Staňkovský rodák si dle svých slov hodně užíval práci například na televizním seriálu MASH a pracoval i s Marylin Monroe. Seznámil se mimo jiné i s herci Johnem Travoltou, Omarem Sharifem, Arnoldem Schwarzeneggerem, s Elvisem Presleym. Vzpomíná na setkání s Paulem Tibbetsem, mužem, který shodil bombu na Hirošimu, a dodává, že je osobně velmi hrdý také na to, že si mohl popovídat i s prvním mužem na Měsíci Neilem Armstrongem.

„Rád vzpomínám například i na Petera Falka, neboli inspektora Colomba, to byl skvělý člověk. Nerad například dělal rozhovory a byl poměrně rezervovaný, ale mě si z nějakého důvodu hodně oblíbil," poznamenává.

Jedna z Kabourkových nejzajímavějších známostí byla beze sporu Jayne Mansfieldová sexsymbol 60. let a žena, která toužila dosáhnout slávy Marylin Monroe. Staňkovský rodák se známou herečkou dokonce nějaký čas žil.

„Poznal jsem ji v armádě jako vojenský reportér. Slavný americký komik Bob Hope totiž pravidelně navštěvoval vojáky a vozil s sebou známé krásky, herečky a podobně. Prostě si mě všimla, oblíbila a dala mi telefonní číslo," popisuje Kabourek. „Zajímavé na tom je, že už když mi bylo asi patnáct let, tak se Jeyne začínala objevovat i v našich českých časopisech jako slavná americká sexbomba. S kamarády ve Staňkově jsme se dívali na obrázky téhle krasavice a tekly nám sliny. Kdybych jim tehdy řekl 'pánové, tohle je dáma, se kterou já jednou budu žít,' poslali by mě rovnou do blázince," směje se.

Připomíná, že během svého života ve Spojených státech vždy vzpomínal na Staňkov, své rodné město, a na kamarády, které tam měl.

Když Kabourkovi přišel z rodné země dopis od Nejvyššího soudu, že tu byl dříve trestán nevinně a že je rehabilitován, začal se vracet domů na návštěvy. V současné době žije v Praze a pořád rád jezdí do Staňkova a na domažlickou pouť.

„Amerika už mi nechybí," tvrdí Kabourek. „Budu se do ní určitě rád vracet, dostal jsem teď nabídku dělat tam jednomu kamarádovi průvodce, ale není tam pro mě skoro už nic nového. Znám ji jako svoje boty," zakončil.

Setkání ve škole

V rámci projektu Příběhy bezpráví navštívil pan Václav Kabourek i naši školu. I když naše třída většinou nedokáže udržet pozornost moc dlouho, při této přednášce jsme vydrželi téměř hodinu a půl trpělivě naslouchat vyprávění starého pána, jehož život byl jako vystřižený z dobrodružného románu. Všichni jsme si odnesli spoustu zajímavých informací a především poznatek, že každý sen si můžeme splnit. Vše záleží jen na nás.    Eliška Baierlová, ZŠ Staňkov