Kromě dobrovolných hasičů to byli také zaměstnanci obecního úřadu, mezi nimi i Jaroslav Šebesta. „Všichni se semkli a skvěle fungovali. Bylo to neskutečné,“ zhodnotil situaci zpětně.

Když k tragédii došlo, nacházel se asi 250 metrů vzdušnou čarou od kolejí a zrovna pracoval s křovinořezem. „Dělají se tady silnice. Myslel jsem si, že spadl bagr nebo něco takového. Pak zněla siréna a letěl vrtulník. To už mi bylo jasné, že je zle. Najednou přiběhla děvčata a řekla mi o nehodě,“ popsal sedmapadesátiletý muž.

Pomáhal v kulturním domě, kde obec zřídila pro lehce zraněné a pasažéry, kteří byli v pořádku, zázemí. „Vodili jsme je dovnitř, pak už si je převzali do péče zdravotníci. Někteří byli v šoku. Lidem jsme taky dávali občerstvení,“ doplnil Šebesta, který považuje za samozřejmost se v takových chvílích zapojit a být vůči druhým solidární.

Jeřáb nejdříve odstranil zdevastovaný vagon rychlíku a snesl ho pod násep, pak dostal lokomotivu i celou soupravu osobního vlaku zpátky na koleje.
Na trať u Milavčí se po výměně stovky pražců vrátila železniční doprava

Sám přitom prožíval obrovský strach o manželku. Nevěděl totiž, jestli do Domažlic ve středu ráno odjela vlakem, nebo autobusem. „Byl jsem úplně naměkko, když jsem pomyslel na to, že by se jí mohlo něco stát. Hned jsem zavolal a zjistil, že naštěstí vyrazila autobusem. Najednou ze mě veškerá tíha spadla,“ přiznal.

Ocenil nejenom složky integrovaného záchranného systému, ale také všechny sousedy a místní dobrovolné hasiče, kteří zasahovali na místě mezi prvními a odvedli velký kus práce.