Byl to velký samec s krásným kožichem a na první pohled vypadal, jako když spí. Většina kolemjdoucích měla poprvé možnost se podívat na lišku zblízka. Upozorňovali děti, aby na ni nesahali, neboť může mít vzteklinu nebo jiné nemoci.

Zavolal jsem na Záchrannou stanici živočichů do Plzně, se kterou několik let spolupracuji. Dostal jsem jednoduché instrukce. Dal jsem ji do igelitového pytle a odnesl do chladna s tím, že si druhý den pro zvíře přijedou. Lišku prohlédli a zjistili, že má v tlamě krev a vyražené přední zuby.

„Podle zranění to na srážku s autem moc nevypadá. Po pitvě budeme chytřejší." dodal Karel Makoň, předseda Záchranné stanice živočichů DESOP Plzeň. Protože o liškách toho běžný občan moc neví, požádal jsem ho ještě o informace ze života těchto šelem:

„Říká se o ní, že je to kmotra všemi mastmi mazaná a v dětských bajkách figuruje téměř v každém příběhu. Liška obecná je šelma psovitá a poměrně hojná ve volné přírodě i v městské zástavbě. Je to šelma opředená nejrůznějšími mýty a pověrami, které se většinou nezakládají na pravdě. Je aktivní převážně v noci, velice rychle reaguje na změny krajiny či prostředí a nemá problém se adaptovat třeba i v průmyslových objektech či sídlištní městské zástavbě. V Plzni lišky obývají snad všechny městské části včetně středu města, hodně se pohybují podél řek a silnic, které také tvoří hranice jejich loveckých okrsků."

Příbuzné naší lišky obecné najdeme téměř na všech kontinentech od Afriky až po polární kruh. Liška žije v páru, námluvy a páření probíhá v zimě, v měsíci lednu a únoru, přičemž po 52 dnech březosti rodí samice 3-6 leckdy i 10 mláďat. Každý pár obývá svou noru a pečlivě hlídá své teritorium, to je pak velké podle jeho úživnosti a možností sběru potravy. Lišky nejsou v jídle příliš vybíravé, ve městě se živí hodně odpadky a vybíráním odpadkových košů či otevřených popelnic. Občas se přiživují tam, kde lidé krmí kočky anebo sbírají mršiny podél silnic a řek. Rády loví hraboše polní, drobné obratlovce, ještěrky, žáby, ptáčata a vše, co zdolají, až do velikosti zajíce. Při sběru potravy nepohrdne liška ptačími vejci, sladkými lesními plody či leklou rybou. Přirozenou regulací lišek byla v minulosti hlavně vzteklina, dnes pak svrab (prašivina) nebo psinka. Vzteklina se u nás momentálně nevyskytuje (nebyla za poslední řadu let díky vakcinaci u lišek vůbec zjištěna ani prokázána), psinka a svrab jsou na lidi nepřenosné. Z civilizačních regulačních faktorů to je pak hlavně doprava, lov a nejrůznější otravy či pády do šachet a jímek. Povahově jsou lišky klidná, bezkonfliktní, nezákeřná zvířata, která přímou lidskou společnost rozhodně nevyhledávají.

„Při odchytu poraněných zvířat či zvířat spadlých do nejrůznějších šachet a jímek mám bohaté zkušenosti s tím, že liška se snaží vždy do poslední chvíle vyhnout přímé konfrontaci, kouše jen v mimořádných případech, a to když se cítí bezprostředně ohrožena a není jiného zbytí. Většinou se však snaží utéct, vyskočit, vyšplhat po zdi, a to i do docela slušné výšky. Osobně mám lišky rád právě pro tu jejich ojedinělou povahu," popisuje Karel Makoň a pokračuje:

„Bohužel se však poměrně často setkávám se zvířaty, která jsou poraněná či nemocná, a taková naše setkání nebývají zrovna s dobrým koncem. Mláďata lišek na stanici neodchováváme, uměle odchované mládě pak nelze vypustit zpět do volné přírody a dospělá poraněná zvířata musí být většinou na základě rozsahu poranění utracena a poslána na pitvu. Od loňského roku pak společně s městem monitorujeme zdravotní stav populace lišek žijících na území Plzně a už dnes máme docela slušné výsledky a celková data. Na vyšetření se posílají hlavně nemocná zvířata či zvířata podezřelá z nákazy. Městské prostředí pak liškám nahrává hlavně co se týká potravních zdrojů, a tak pravděpodobnost, že narazíte ve městě na nemocnou lišku, je podstatně větší než ve volné přírodě, kde musí podstatně obtížněji lovit přirozenou potravu. S liškou se můžete potkat většinou v noci při návratu z mejdanu či společenské návštěvy. Nebojte se, že by na vás však někde číhala, či vás zákeřně sledovala až domů. Většinou se vám vyhne a jediný případ, kdy by mohlo dojít k nepříjemnému kontaktu a konfrontaci, je situace, kdy ji najdete těžce poraněnou na silnici, nebo nemocnou, olysanou či nepřirozeně se chovající za bílého dne při hledání potravy. Výskyt lišek na území Plzně pak mají velice dobře zmapovaný řidiči taxíků či nočních spojů MHD. Své o liškách vědí i noční hlídači či policisté a strážníci městské policie, kteří je hojně potkávají při nočních službách. Jinak lišky s námi žijí v jednom městě již několik desítek let, za ta léta o nich většina z nás vlastně ani neví a jejich společenská nebezpečnost a zákeřnost je procentuálně podstatně nižší, než je tomu třeba u některých skupin naší lidské tlupy. Proto – nebojte se lišek, jsou to naši lepší sousedé," řekl závěrem Karel Makoň.

Jaroslav Čedík