Zatímco hrob chodského rebela Jana Sladkého Koziny není možné nalézt,  jeho kat Lomikar (vlastním jménem Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu) je pohřben ve šlechtické hrobce, která je umístěna pod kněžištěm v kostele sv. Martina v Klenčí pod Čerchovem.

Vstup do hrobky kryje náhrobní kámen se znakem rodiny Lamingenů.

„V hrobce, která je zhruba 3,5 metru široká a 6 metrů dlouhá, je celkem jedenáct rakví. Naposledy byla otevřena v roce 1945, kdy byl proveden test, zda zde byl Lomikar opravdu pohřben. Pokud je mi známo, metoda, která byla tenkrát na identifikaci použita, to potvrdila,“ řekl klenečský farář Libor Buček.

Lomikar zemřel 2. listopadu 1696. Při snídani ho ranila mrtvice. Chodové to chápali jako boží trest a naplnění posledních slov Jana Sladkého Koziny, kterého poslal právě Lomikar na šibenici. Veřejná poprava se konala 28. listopadu 1695 v Plzni. Těsně před vykonáním rozsudku Kozina vykřikl: „Lomikare, Lomikare! Do roka ha do dne budeme spolu stát před súdnú stolicí boží, hin sa hukáže, hdo z nás“.

Jan Sladký Kozina, rodák z Újezda, se klidu nedočkal ani po své smrti. Jeho konec měl být výstrahou pro jeho případné následovníky. Kozinův hrob není možné nalézt.

„Zjišťoval jsem to a dozvěděl se, že Kozinův hrob neexistuje. Kozina prokazatelně visel téměř dva roky na popravišti v Plzni,“ řekl újezdský starosta Václav Kalčík.

Symbolicky má vůdce Chodů pamětní desku v ulici U Prazdroje v Plzni. Na místě popravy je pak jako upomínka křížek s vysvětlujícím textem.

Nenávist Chodů k Lomikarovi byla tak velká, že po jeho smrti házeli do hrobky kameny.
„Myslím, že jich tam bude dost. Slyšel jsem, že tím vyjadřovali nevoli k Lomikarovi. Dnes už je to hodně stará a snad už vyřízená historie,“ dodal Buček.

Spolu s Lomikarem je v hrobce pohřbeno dalších deset zemřelých, všichni až na dvě děti byli identifikováni. Jsou to: Lotar Bedřich Stadion,  Emerilda Paulina Stadionová, Josef Jan Jiří Stadion, Filip Jan Stadion, Marie Anna Stadionová, Žofie Isa Stadionová a František Seraf Stadion.

Další hroby jsou v hlavní lodi kostela. Náhrobní kameny se jmény jsou zasazené v kostelní dlažbě a náleží významným občanům Klenčí.

Pohřbeni jsou zde Jiří Malzer (řezník), jeho bratr Štěpán, Jan, Kateřina a František Prokop Hofmeistrovi,  farář Peška,  purkrabí Utier s chotí,  Sikirss  (důchodní). Kdo leží v posledním hrobě, nebylo zjištěno.