Marie Votrubová z Domažlic se narodila 12. září 1921 v dělnické chudé rodině, tatínek byl dělník a maminka pomocnice v zemědělství. Vzpomínala, jak rodiče byli velmi pracovití a hodní. Měla sestru a dva bratry.

Čtyři roky chodila do dívčí měšťanky a pak jeden rok navštěvovala jednoletý učební kurz, 33 let až do důchodu pracovala jako administrativní pracovnice v Obchodním družstvu. Je svobodná, ale má synovce a neteře, kteří ji často navštěvují. „Po dovršení 18 let, v době, kdy začala 2. světová válka, jsem byla na dobu dvou let povolána na nucené práce v muniční továrně v Poličce. Po propuštění jsem cestovala domů vlakem i pěšky celé čtyři dny, cestou jsem prožila v Plzni i nálet na Škodovku, podílela jsem se i na pomoci hašení požáru,“ vzpomínala Votrubová.

Cizí řeči neumí, ale v mládí navštívila s cestovní kanceláří Francii, Holandsko, tehdejší NDR, cestovala vlakem a autobusem, později místo dovolené jezdila do lázní, které si sama hradila.

V mládí byla velmi společenská, ráda tancovala, dodnes luští křížovky, čte knihy, nevynechá žádnou akci a aktivitu pořádanou Domovem. Tam přišla z Domažlické nemocnice před třemi roky. V Domově je spokojená, pravidelně po snídani v rámci rehabilitace trénuje chůzi po chodbách s čtyřkolovým chodítkem.

Přání má jasné. „Žila jsem pěkný život, přeji si být zdravá a když už nastane čas odchodu, tak aby byl rychlý a nejlépe ve spánku,“ dodala oslavenkyně.