Během šestnáctidenní dovolené ujeli 9 500 kilometrů.
„Každé léto jezdíme na takové větší vyjížďky. Vloni o Vánocích jsme se rozhodli, že vyrazíme do Skandinávie. Naplánovali jsme trasu a letos koncem června jsme vyrazili. takový ten bonbónek naší cesty byl nejsevernější cíp Evropy v Norsku," říkají Andersovi.

První dva dny jeli jen po dálnicích a s pouze malými přestávkami urazili dva tisíce kilometrů.
„Na motorku jsme sedli v šest ráno a slezli jsme z ní v devět večer. Když jsme dorazili do Švédska, dálnice vystřídaly malé horské silnice a tam už se naše cesta zpomalila, protože bylo i na co koukat."

Aby jejich cesta nebyla jednotvárná, vraceli se přes Rusko. Tady začal ten pravý adrenalin. Manželé jezdí sami a právě v těchto končinách se museli spolehnout sami na sebe a na dobrý stav své motorky.

„Projet Rusko byl risk. Tam nějak nezasahují asistenční služby přes pojišťovnu jako jinde v Evropě. Jeli jsme tam s tím, že musíme projet bez poruchy. To se nám až na to, že jsme píchli, podařilo."

Na hranicích v Murmansku, které vypadají jako u nás v sedmdesátých letech, je čekalo nekonečné vypisování papírů.
„Trvalo to hodinu a půl, než nás pustili přes hranice. Murmansko je vojenské teritorium. Na hranicích s Norskem jsou ostnaté dráty a závory přes cestu. Po cestě nás několikrát kontrolovala pohraniční stráž, " popsala horké chvilky Jitka.

Při cestě z Murmansku do Petrohradu projeli i malými vesničkami, kde se jakoby zastavil čas.
„Vesnice tvoří malé dřevěné opršené chaloupky, které spíše připomínají neudržované kůlny. Nemají zde žádnou náves. Cesta po vsi jsou vyježděné koleje v trávě. Lidé jsou tu ale velmi milí a dali by člověku první, poslední. Jak jsme se přibližovali k Petrohradu, civilizace se vracela. V Rusku se střídá luxus a bída."

Ačkoliv cestování na motorce je velmi náročné, podle manželů Andersových stojí za to.
„Je pravda, že toho moc nenaspíte. Z motorky vás bolí celé tělo a během cestování zažíváte nepředstavitelnou únavu. Z druhé stránky je to nesmírný zážitek a adrenalin. Už samotná jízda, při níž sledujete krajinu kolem sebe, je úžasná. Můžeme si kdekoliv zastavit, poznáme, jak se kde žije. Dovolená na motorce není jednotvárná a my si ji vždycky užijeme."

Kam manželé vyrazí příští rok, ještě přesně neví.
„Teď je zatím brzy na plánování. Zatím jsme přesyceni tím, co jsme zažili. Nějakou představu ale přesto máme. Možná vyrazíme do Normandie, horem do Lisabonu, pak na motorkářský sraz do jižního Portugalska a zpět při moři Španělskem," dodává Zdeněk.