Vesnička Stráž s necelým čtvrt tisícem obyvatel leží tři kilometry jihozápadně od srdce Chodska – Domažlic. V jejím čele stojí prakticky od jejího osamostatnění, k němuž došlo po roce 1989, 54letý Lubomír Mleziva.

Je těžké být neuvolněným starostou, navíc v takhle malé obci?

Řekl bych, že je, ať už to vezmu z jakéhokoliv konce, Hlavně ale z hlediska peněz, které jsou na její chod k dispozici.

Změnil se za dobu, kdy ´starostujete´, nějak výrazně počet obyvatel?

Řekl bych, že počet obyvatel vzrůstá. V obci přibyly nové domy, v nichž bydlí mladí, a s tím souvisí i to, že zde máme hodně dětí.

V čem tkví to, že se od vás mladí nestěhují do měst, jako je tomu v případě jiných malých obcí?

Lidem se zde líbí, neboť je tu poměrně klid. Faktem, který má vliv na to, že se vesnice nevybydluje, je to, že se nacházíme blízko Domažlic. A pak naše vesnice má přece nejkrásnější jméno – Stráž.

Jakou občanskou vybavenost mají jk dispozici obyvatelé?

Máme tady smíšenou prodejnu a hospodu.

Je problematické udržet vámi zmíněná zařízení v těsné blízkosti města, kde je spousta obchodů či restauračních zařízení? Je to pro jejich provozovatele na uživení?

Myslím si, že prodavačku by jen Stráž neuživila, proto je zde jen několik dní v týdnu, ve zbývajících se věnuje prodejně v sousedních Nevolicích. Lidé od nás dojíždějí za prací jinam, kde si i nakoupí, takže do krámku chodí zejména dříve narození. Co se týká hospody, s tou jsou čas od času problémy, neboť je na uživení tak pro jednu osobu. Musí tu ale být ve všední dny od 17 hodin a v sobotu a neděli od dvou odpoledne, bez volného dne, a proto už se nám tu vystřídalo poměrně dost hospodských. Protože ho ale chceme podpořit, chodíme si k němu dělat radost a jemu tak zároveň kšeft.

Pamatuji si doby, kdy byla v provozu vaše škola, jejíž prostory v době, kdy ještě nestála domažlická škola v ulici Msgre Staška, sloužila jako pobočka domažlické základky. Co v ní sídlí dnes?

Měli jsme štěstí na dobrého nájemce, firmu Schupo, která v prostorách školy už řadu let podniká a zaměstnává kolem patnácti žen, hlavně místních. Objekt, který patří obci, je tak využitý, větraný a vytápěný, čímž se zabraňuje jeho chátrání a obec tím pádem do něj nemusí investovat velké peníze.

Od kdy je vlastně existovala ve Stráži škola a jaká byla vaše poslední investice do její poslední budovy?

Škola byla ve Stráži od roku 1790, nejprve takzvaná filiální, za což obec vděčí císaři Josefu II. Její následovnicí pak byla dnešní školní budova, kde současně sídlila i Kampelička. Co se týče investic, rád bych zmínil tu, která nás čeká letos. Budeme opravovat fasádu a krajské zastupitelstvo schválilo poskytnutí dotace. Obdržíme 190 000 korun z Programu stabilizace a obnovy venkova Plzeňského kraje, což nám výrazně pomůže.

Kolik průměrně činí rozpočet obce?

Máme k dispozici kolem dvou milionů korun.

Je to z vašeho pohledu dost, nebo málo?

Mohlo by to být více…

O kolik, aby se ve Stráži dobře žilo?

Toť otázka… Z hlavy vám to takhle neřeknu…

Kdyby to byl například dvojnásobek?

…to už by šlo, mohli bychom každý rok v obci něco udělat.

Jak vlastně řešíte investice?

Jak se dá. Jsou věci, které se dlouho plánují a pak se z nic vybere, na co máme. Bude dotace – nebude dotace. Prostě se dělá jen to, na co jsou peníze. Je to někdy dost těžké…

Letos jste získali dotaci na fasádu, dávali jste ještě jinou žádost?

Jinou ne, protože ke každé dotaci musí obec přidat určitý svůj podíl a s ohledem na rozpočet musíme být v tomto směru opatrní.

Čistě hypoteticky: Kdybyste byl neomezeným pánem s neomezenými finančními prostředky, jaké tři věci byste pro obec pořídil?

V první řadě bych nechal udělat obchvat Stráže, čímž by se poměrně hustá doprava, zejména zemědělská, dostala mimo obec. Silnice mezi domy je úzká, nelze ji rozšířit a obchvat by byl řešením, které by přispělo nejen k bezpečnosti, ale i ke klidnějšímu životu občanů. Pak bych nechal snížit o tři čtvrtě metru stávající silnici tak, aby domy v jejím okolí nebyly „utopené“, a tím by odpadly problémy některých obyvatel, které mají po deštích s vodou stékající ze silnice.

A třetí věc?

Nechal bych veškerá vedení, elektřinu i telefony, přeložit ze sloupů pod zem, aby dráty přestaly hyzdit naši krásnou obec.

Co byste chtěl na závěr popřát obyvatelům Stráže?

Přál bych jim hlavně hodně zdraví, aby tady šťastně žili. Pak také, aby měli pevné nervy a strpení s námi zastupiteli obce. Žijeme společně v jedné vsi a ne všechno, co by bylo potřeba, se dá s ohledem na podmínky a finance ihned vyřešit. Přál bych si, aby obec držela pospolu, jen tak se nám tady bude dobře žít.