Základní a mateřskou školu v Postřekově navštěvuje přes 70 dětí. Ředitelka Andrea Langová nám v rozhovoru prozradila, že považuje malotřídní školu pro děti za velmi přínosnou.

Odkdy je postřekovská škola malotřídní?

Je to zhruba šest let. Měli jsme s tím zpočátku problém. Rodiče měli strach a dávali děti raději od první třídy do školy v Klenčí, ale letos už jsme měli u zápisu všechny místní předškoláky. Rodiče zjistili, že si naše děti z malotřídky vedou dále ve škole výborně, jsou úspěšné. Dnes je ve škole 45 dětí. První třída zůstává samostatná, spojené jsou druhá se třetí a čtvrtá s pátou třídou.

Kolik zaměstnanců školy se o děti stará?

Celkem 15 lidí, z toho sedm pedagogických pracovníků. Kuchyň už má jen základní škola, do mateřské školy obědy vozíme. Školní kuchyně ale vaří i pro cizí strávníky, což je výhodné hlavně pro důchodce.

Jak funguje školka?

Do mateřské školy chodí kolem pětadvaceti dětí, které jsou v jedné třídě. Dopoledne jsou rozděleny na řízené činnosti, po obědě je spojíme dohromady.

Provozuje škola nějaké kroužky?

Ani nemusí, v obci je Sokol, který pořádá cvičení pro všechny. Je tu fotbal, florbal, aerobic, volejbal, šachový oddíl a národopisný soubor. Ve škole dobře funguje družina, vždycky je plná. Děti to v ní moc baví a paní učitelka, která ji vede, se jim hodně věnuje.

Děti v anketě prozradily, že se už od třetí třídy učí angličtinu…

Ano, zavedli jsme výuku od třetí třídy. Záleží v podstatě na škole, jak si to zařídí, ale musí splnit takzvanou časovou dotaci. Ve třetím ročníku mají děti jazyk tři hodiny týdně, ve čtvrtém čtyři hodiny týdně a v pátém opět tři hodiny týdně. Jen musíme zajistit výuku jazyka, ve kterém budou pokračovat na druhém stupni na ZŠ v Klenčí. Loni odešli poslední němčináři, teď se učí už jen angličtina. Pro malou školu je beztak velký problém zajistit učitele jazyků.

Říkala jste, že se rodiče nejprve báli dávat děti do malotřídní školy. V čem jsou například její pozitiva?

Pro děti je malotřídní škola skvělá, co se týče jejich zájmu, nemohu si ji vynachválit. Učitel se jim může daleko více věnovat. Je to ideální pro skupinové vyučování a fungují tu dobře vztahy mezi dětmi samotnými i mezi dětmi a učiteli. Je třeba fajn, když děláme projektové vyučování, většinu k oslavám různých svátků, tak je to pro celou školu.

Děti vám ze školy odcházejí brzy, už po páté třídě. Jak se s nimi loučíte?

Třeba vloni to byla bezva třída. Šli jsme na večeři do hotelu Game za to, co si žáci vydělali divadlem, a pak jsme přespali ve škole. Nedá se to ale dělat s každou třídou, záleží hodně na dětech.

Děti tu hrají divadlo?

Ano, jednou za dva roky s nimi secvičí představení paní učitelka v družině. Loni to byla pohádka Taneček přes dvě pekla. Děti měly dvě představení pro veřejnost a ještě pro školku. Pozvali jsme i školáky z Klenčí.

Co dalšího s dětmi ve škole podnikáte?

Samozřejmě jezdíme na výlety, a to celá škola najednou, akorát zaplníme autobus. Vyrážíme na Šumavu, Křivoklátsko, Koněpruské jeskyně. Byli jsme i v Praze a v lázeňských městech nebo v Hořovicích, kde jsme navštívili sklárny. Snažíme se, aby děti každý rok viděly něco jiného, zajímavého. Alespoň jednou ročně jedeme na divadlo do plzeňské Alfy, třikrát, čtyřikrát na představení do Domažlic a dvě zajistíme přímo ve škole, letos už tu byl kouzelník. Oblíbený je také Den s hasiči, který většinou zajišťují naši bývalí žáci, kteří jsou ve sboru dobrovolných hasičů. Učí děti střílet ze vzduchovky, provedou je zbrojnicí a ukážou jim techniku. Pomáhají také dělat stezku, kde si děti prověří obratnost.

Kolik dětí letos čekáte do první třídy?

U zápisu bylo osm dětí, ale nejspíš bude jeden odklad. Zápisy máme netradiční, pohádkové. Předškoláci při nich plní úkoly přičemž je provádí naši žáčci převlečení do masek. Z jedné třídy uděláme vždy ´kavárnu´, kde děti dostanou čaj, rodiče kávu a všichni dobrou buchtu. Letos ji dokonce pekli sami žáci při pracovním vyučování.