„Štěstí malíře, to je shoda mezi představou a rukou, mezi rozumem a okem, mezi srdcem a paletou. Není to snadnost, naopak, ale lehkost při vyjadřování, přirozený soulad spíše nacházený než hledaný. Je to hojnost i úspornost.“ Slova Marcela Briona platí i pro Václava Siku, výtvarníka, ilustrátora, malíře a dobrého člověka, který v těchto dnech oslavil významné životní jubileum – pětašedesátiny. Přestože se s ním znám již poměrně dlouho, uvědomuji si mnohovrstevnatost jeho tvorby lépe až poté, kdy jsem zhruba deset let se studenty SOU v Domažlicích pravidelně navštěvoval Galerii bratří Špillarů, jejímž byl Vašek vedoucím. Více než čtvrt století organizoval a pomáhal organizovat řadu zdařilých výstav, které bezesporu obohatily výtvarný život Domažlic i celého regionu Chodska.

Současně ilustroval i několik knih - například indonéské pohádky Smaragdové ostrovy či knihu povídek Květy bez vůně. Jeho tvorba se proměnila od moderního pojetí krajiny přes ornamentalizující parafráze přírody, reliéfy a asambláže až po realistické obrazy Chodů a Chodek v bohatě dekorovaných barevných krojích. Ale o tom i mnohém dalším ze světa kumštu se můžete dočíst v jeho knize, nazvané prostě Vzpomínky.

Autor: Ivan Nikl