Týden v ostrém  vojenském nasazení pod vedením profesionálních vojáků zde strávilo sedmadvacet chlapců a tři dívky ve věku od osmi do patnácti let.

 „Děláme to proto, abychom vytáhli počítačové děti do přírody. Protože se jedná o vojenský tábor, je do programu zakomponováno maskování, pohyb přírodou, topografie, orientace na mapě, určování souřadnic, zkrátka vše, čemu se učí profesionální vojáci. Gró tábora je útok a obrana v okolním terénu,“ říká pořadatel  tábora a profesionální voják Waldemar Janeček, který má za sebou pět misí v Bosně a Kosovu.

Malí vojáci, vyzbrojeni airsoftovými a kuličkovými zbraněmi, bojují proti sobě a dobývají jedno území za druhým. Vše je řízeno ze základny, kterou se na týden stala capartická Šebkovna.

„Kluci dostanou zabrat a je pro mě obrovským překvapením, že tři dívky, které se tábora letos účastní, strčí některé kluky do kapsy. Při dobývání Čerchova nám přesun s plnou polní, což je u dětí asi pět kilo, trval sedm hodin. Všichni to zvládli, ačkoliv dobré dva kilometry nesli  dva raněné,“ popisuje akci Janeček.

Polovina dětí spí ve vojenském stanu na vojenských postelích a druhá přímo v Šebkovně, která opravdu připomíná kasárna.

„Je tady legrace a naučíme se spoustu věcí. Moc mě baví poslouchat Waldu, když vypráví  o misích v Sarajevu. Vojákem v budoucnu určitě být nechci, proč se nechat někde zabít,“ říká dvanáctiletý Kája Šperl z Kolovče, který už je na tomto táboře podruhé a již si vysloužil hodnost rotmistra.

Nadšená byla i desetiletá Maruška Housarová z Úsilova, která nedbala na pohodlí a za každou cenu chtěla spát ve stanu. Ačkoliv zvládá vojenský výcvik s přehledem, ani ona v budoucnu neposílí naši armádu, chce totiž být kadeřnicí.