Velmi důstojně je přímo na místě zaniklé vesnice Lučina připomenuta její existence. V roce 2011 z posledních trosek povstalo pietní místo, které zřetelně popisuje obrysy kostela sv. Jiří a jeho okolí, upraven je i tamní hřbitov.

Strůjci tohoto oživení byli domažlický historik Zdeněk Procházka a bývalý obyvatel Hans Laubmeier. „Chtěli jsme, aby v Lučině mohli rodáci z obce i jejího okolí a jejich potomci i v budoucnu navštěvovat nejen hřbitov, ale i místo, kde se všichni scházeli – tedy kostel sv. Jiří, v tomto případě pietně upravený prostor, kde kdysi stával," popsal krátce po otevření pietního místa pan Hans.

Po odsunu původního obyvatelstva po druhé světové válce byla Lučina částečně dosídlena, ale obec doplatila na svoji blízkost u česko-německé hranice. V 50. letech zde bylo zřízeno hraniční pásmo a obec byla zlikvidována.

Jak do Lučiny:

Nejsnažší přístup je z německé strany z vesnice Untergrafenried (něco málo přes kilometr). Další možností (hlavně pro pěší a cyklisty) je využít silnici z Nemanic na Rybník, po 2 km v místě bývalé obce Mýtnice odbočit vlevo a přes bývalou obec Pila dojít do Lučiny. Komunikace je místy hodně rozbitá, pro auta je tudíž nevhodná. Třetí možností je použít cyklotrasu od Rybníka, která vede při státní hranici. GPS: 49°25'59.793"N, 12°40'50.634"E

Historie Lučiny

Prvně je tato kdysi významná obec uváděna již v r. 1282 v urbáři pro Dolní Bavory. K Čechám připadla teprve úpravou hranic v r. 1764. Výrazného rozkvětu se Lučině i okolí dostalo za Pelkhoferů. Tehdy vznikly nové sklárny a osady. V roce 1913 měla ves 38 usedlostí a 289 obyvatel. Pracoval zde řezník, kovář, kolář, truhlář… Prodej zajišťovaly čtyři koloniály, byl zde pivovar, tři hostince, cihelna, škola. R. 1930 měla Lučina 41 usedlostí obývaných 231 Němci a 14 Čechy. Zámek, zaznamenaný na mapě z roku 1620 ,sloužil od r. 1876 jako škola, dnes je na tomto místě pastvina.
Zdroj: Zdeněk Procházka: Historicko–turistický průvodce Český les